Doudleby

Akropole ležela v místech, kde je spojovací šíje meandru sevřená řekou na pouhých 115 m; plocha využitelná k osídlení přitom dosahovala rozměrů asi 200 x 60 m; na území kostela (viz samostatné heslo), fary (viz samostatné heslo), části hřbitova a farního pozemku. Z východní strany chránily hradiště dva pásy příčných hradeb. Za vnějším východním valem, jehož pozůstatky jsou stále patrné (dosahuje několikametrové výšky a délky asi 100 m), následovalo lichoběžníkové předhradí. Ze západní strany chránily hradiště tři valy (částečně patrné ve zbytcích v zástavbě obce) a prostor mezi nimi bývá označován jako podhradí. Z jihu a severu obtékala hradiště řeka Malše a přístup chránily strmé stráně. Přes řeku byly také dva brody, jeden v místě dnešního mostu, druhý v protějším záhybu řeky. To málo z archeologických výzkumů: v r. 1940 provedl nevelký odkryv B. Dubský a objevil pozůstatky zahloubeného obydlí (na vnitřním hradišti v prostoru za nynější hřbitovní kostnicí) a při záchranných výzkumech v okolí kostela získal J. Thoma v 90. letech 20. století několik esovitých záušnic (u základů jižní zdi kostelní budovy), svědčících o existenci raně středověkého pohřebiště..

Vojtěcha) a za meze na jižní straně pokládá Chýnov, Doudleby a Netolice. Většina současných historiků se přiklání k názoru, že slavníkovské území nebylo tak rozsáhlé, jak popisuje Kosmas a že hradiště, které v té době v Doudlebech stálo, patřilo od počátku českým knížatům z rodu Přemyslovců a sídlili zde přemyslovští správci.To však nic nemění na významu Doudleb jako starobylého správního střediska jižních Čech (patrně až do konce 12. století - ještě k r. 1186 je v písemných pramenech zmiňován doudlebský kastelán)..