Hlušice

Dále je zde zmiňován Jindřich z Bartouškova, Mikeš Krnie ze Slatin (1417) a Petr a Jindřich z Plotišť (1454). V roce 1549 koupili Hlušice bratři Kapounové ze Svojkova. Nejstarší z nich Albrecht zde záhy postavil novou tvrz. V letech 1557-1569 byl purkrabím Pražského hradu a později purkrabím Hradeckého kraje. V novobydžovském muzeu je zachován jeho kord, vzácné dílo Clemense Stama ze Solingenu. Po smrti bezdětného Albrechta Kapouna v roce 1591 zdědili statek jeho mladší bratři. Při této příležitosti je tvrz poprvé zmiňována. Dne 10. listopadu 1622 byly Hlušice Kryštofu nejstaršímu Kapounovi ze Svojkova pro účast ve stavovském povstání zkonfiskovány a následujícího roku je získal Václav Vchynský z Vchynic. Jeho dědic Jan Oktavián Kinský je v roce 1630 prodal císařskému kapitánu Ivovi z Blanschartu na Michalovicích. Tvrz byla během třicetileté války poškozena. V roce 1650 získala Hlušice Lidmila Markéta z Valdštejna a od ní v roce 1654 její manžel Jan Kryštof z Valdštejna. Po Valdštejnech vlastnili Hlušice od roku 1730 Martinicové. Někdy koncem 17. století byla sešlá tvrz přestavěna na raně barokní zámek. Ještě před polovinou 18. století statek získali Colloredové z Walssee a připojili jej ke smidarskému panství. Kamil Colloredo z Walssee dal v letech 1748 - 1749 v parku postavit zámeckou kapli svaté Barbory. Za války o bavorské dědictví v roce 1778 na zdejším zámku šest týdnů bydlel císař Josef II. Jak zaznamenala starobydžovská školní kronika, jezdíval tehdy často za dalšími veliteli do Starého Bydžova a Sloupna. Zámek byl pro zchátralost zbořen v roce 1789. V roce 1834 koupili Hlušice od Colloredů manželé Martin a Klára Wágnerovi, zbohatlí obchodníci s plátnem. Na jejich náklady postavil roku 1852 čelný představitel romantického stavitelství Bernhard Grueber podle návrhu Eduarda Hally nový, pseudogotický zámek. Po Jakubu Wágnerovi jej držel koncem 19. stol. Arthur Wágner /zemřel 1899/. V r. 1899 koupil sídlo od Karla Wágnera za 900 000 korun Děpold Černín z Chudenic. V současné době je využíván pro potřeby zemědělského učiliště. Podobu původní tvrze ani starého zámku neznáme. Starý barokní zámek stál severozápadně od dnešního zámku a po likvidaci z něj zůstaly jen sklepy. Jeho materiálu a fragmentů bylo využito při novostavbě Bernharda Gruebera v roce 1852. Dnešní pseudogotický zámek je jednopatrový, obdélníkového půdorysu. Hlavní průčelí dělí dvoupatrový trakt. Stavba s cimbuřím a plnými věžicemi má na jihovýchodním nároží polygonální věž. Je v poměrně dobrém stavu, k jižní straně však bohužel byla přistavěna novodobá budova. Zámek stojí v severovýchodní části obce při cestě do Janovic. Starý zámek, postavený na místě renesanční tvrze, stál severozápadně..