Cieszyn

Osud sídla v tomto místě se začíná psát již ve 2. století př. n. l., avšak jako hradisko se zmiňuje až na přelomu 9. a 10. století. Na přelomu 13. a 14. století je na místě slovanského hradiska vybudován piastovskými knížaty mohutný residenčně – obranný hrad. Slávu a vzestup tohoto mohutného sídla, později renesančně upravováno ukončila až třicetiletá válka. Obdivovat současný hrad se můžete vydat kdykoliv. Areál je volně dostupný. Zámecký vrch s pozůstatky hradu se vypíná na západním okraji historického jádra města Těšína, dnes bohužel na polské straně řeky Olše, nad jejím pravým břehem. Do areálu hradu se vstupuje přes průchod v jednom z křídel habsburského letního zámku (viz. heslo), který byl v 19. století postaven na místě bývalého Dolního hradu. Horní hrad zaujímal vrcholovou plošinu Zámeckého kopce. V současnosti zde již nenalezneme honosný gotický hrad. Zbytky nadzemních torz hradních budov byly srovnány se zemí ve 30. letech 19. století. Do současnosti se z Horního hradu zachovala jeho největší dominanta – Piastovská věž. Mohutná vysoká kamenná stavba s podsebitím s cimbuřím z režného zdiva. Věž již nemá vysokou stanovou střechu jakou původně měla. Na nárožích cimbuří se zachovaly kamenné piastovské erby. Věž slouží v návštěvní době jako rozhledna. Další, velmi cennou dochovanou stavbou v areálu Horního hradu je románská rotunda sv. Mikuláše (viz. heslo). V poslední době byly odkryty základy někdejší hradní kuchyně s přilehlou okrouhlou baštou (věží) v severozápadní části hradu, rekonstruovanou až do úrovně patra. Dále byly v areálu hradu odkryty základy kruhové věže při bývalé bráně do Horního hradu. Do současnosti se také zachovaly a byly zakonzervovány úseky obvodové hradby na západě areálu a jihu nad řekou Olší. I když se z hradu opravdu do dnešních dob mnoho nedochovalo, stojí toto místo, které dýchá atmosférou minulosti a zašlé slávy těšínského knížectví, rozhodně za návštěvu..

Do této části hradu vedl z města přístup přes padací most nad příkopem a valem opatřeným palisádou. Horní hrad se skládal z rezidenční části s množstvím reprezentativních knížecích komnat. V areálu nádvoří, které bylo obehnáno vysokými knížecími budovami a trojitými hradbami s baštami, stávala původní románská rotunda, nyní hradní kaple. Dominantou hradu byla do nároží palácové části vestavěná vysoká obranně - obytná věž, zvaná Piastovská. Ta byla posledním místem obrany hradu v případě jeho dobývání. Její obranný charakter podtrhovalo podsebití ukončené cimbuřím. Věž byla ukončena vysokou stanovou střechou s drobnými nárožními věžičkami. Nároží horního patra věže bylo vyzdobeno již zmíněnými kamennými erby Piastovců. Tato věž je v současnosti jedinou zachovalou světskou částí Horního hradu, spolu s odkrytými základy hradní kuchyně s přilehlou okrouhlou nárožní věží a základem okrouhlé věže při bývalé bráně do Horního hradu..

Stálé osídlení je zde datováno však až od přelomu 9. a 10. století. Tehdy zde Slované založili opevněné hradiště, chráněné palisádou a valy. V pozdější době nabylo toto hradiště na významu jako hraniční pevnost na jižním okraji území polského krále Boleslava Chrabrého. Hradiště se stalo sídlem kastelána a střediskem státní správy prvních piastovských knížat. Právě v této době je Těšín poprvé zmíněn v bule papeže Hadriána z roku 1155. Význam hradiště narostl v polovině 11. století, kdy zde byla vystavěna románská rotunda sv. Mikuláše, jedna z nejstarších křesťanských svatyní na území dnešního Polska. Rotunda byla dokonce spojena se sídlem kastelána a v případě útoku mohla být použita k obraně hradu. Po rozdělení Polska ne jednotlivá menší knížectví započala na Zámeckém vrchu intenzivní stavební činnost. Těšín se stal sídelním místem Piastovců. Prvním z významných knížat byl kníže Měšek I., který vytvořil základ samostatného knížectví. Jeho syn Kazimír I. a vnuk Přemysl I. započali se stavbou okázalé gotické residence. O honosnosti a významnosti sídla svědčí i přítomnost žáků takového stavitele jakým byl Petr Parléř ze dvora císaře Karla IV. Tito výrazně ovlivnili vzhled hradu a vytvořili množství sochařských děl (např. dodnes zachovalé erbovní štíty s piastovskou orlicí na Piastovské věži). V průběhu 15. a 16. století byl hrad mnohokrát postižen požáry, a pokaždé byl znovu opraven a přestavován v duchu nových architektonických trendů. V roce 1625 zemřel poslední mužský potomek Piastovců, kníže Bedřich Vilém. Dědictví po něm převzala jeho sestra Alžběta Lukrécie, za jejíž vlády bohužel knížectví postihlo mnoho ničivých válek mezi katolíky a protestanty. Období 30. leté války znamená pro knížectví dobu úpadku. Roku 1636 dobyla hrad, v té době spíše již zámek, švédská vojska. Kněžna musela uprchnout za hranice. Teprve v roce 1647 zaútočila na hrad císařská vojska a donutila Švédy na ústup. V roce 1653 kněžna Alžběta Lukrécie umírá a knížectví těšínské se jako odumřelé léno českých králů dostává do rukou Habsburků, kteří knížectví a hrad drželi až do roku 1918. Habsburkové zřídili na hradě hospodářskou správu Těšínské komory, spravující všechny bývalé knížecí statky a majetky. Vraťme se však do doby po skončení 30. leté války. Hrad byl po mnoha bojích ve velmi špatném stavu, mnohé objekty byly pobořené a knížecí palác chátral. Již od roku 1659 byly zchátralé hradní objekty rozebírány na stavební materiál a na jejich místě postaveno několik hospodářsko – administrativních objektů. Zbylé objekty někdejší knížecí rezidence byly odstraněny ve 30. létech 19. století, kdy Habsburkové přeměnili Dolní hrad na svůj letní zámek a na místě Horního hradu ponechali pouze Piastovskou věž a rotundu. Zbytek nadzemních torz byl odstraněn a plocha přeměněna na park. V současnosti byly odkryty a zakonzervovány odkryté pozůstatky hradní kuchyně s přilehlou okrouhlou věží a základ okrouhlé věže při bráně do Horního hradu..