kostel sv. Václava a Stanislava se zvonicí

Václavu. Po třicetileté válce byla však nahrazena r. 1686 stavbou novou. Také ta je dřevěná. Kostel je však vybudován značně neobvyklou technikou. Je totiž postaven ze silných dubových desek získaných podélným štípáním kmenů, tzv. trhanic. Desky jsou uloženy na výšku nad sebe. Kostel byl nově zasvěcen sv. Václavu a sv. Stanislavovi. Svatý Stanislav je patronem Polska a jeho zasvěcení místního kostela je dáváno do souvislosti se zdejším vlivem polských kněží v době po třicetileté válce. V nedalekých Smidarech totiž vedli dva polští kněží duchovní správu. Kostel byl poprvé obnovován r. 1730. Zpřísnění protipožárních předpisů za Marie Terezie ve 2. polovině 18. století přineslo kostelu změnu. Na počátku 19. století byl omítnut silnou vrstvou omítky. Zvenčí se tak dnes kostel jeví jako zděná stavba. Tehdy byly odstraněny také dřevěné krakorce podpírající převislou střechu. Nyní je to výrazná roubená omítnutá trojlodní stavba ve stylu lidového raného baroka s gotizujícími prvky. Má trojboce uzavřený presbytář a obdélnou sakristii při jižní straně lodi. Zevně ji zdobí dřevěné slepé arkády. Vnitřek je kryt dřevěným kazetovým stropem. Zařízení kostela je převážně barokní. Hlavní oltář a kazatelna pocházejí z doby stavby. Rovněž oba boční oltáře jsou z konce 17. stol. Na levém, který je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému, se nachází obrázek Ukládání Krista na dřevě, který je kopií nezvěstného gotického originálu. Pravý oltář zdobí hodnotný obraz sv. Barbory z doby po r. 1680, za jehož autora je pokládán církevní malíř Jan Jiří Heinsch (1647-1712), rodák z Kladska, který působil v Praze. Na 21 výplních trojramenné kruchty je zachycen temperovými barvami život sv. Václava. V presbytáři se nachází obraz sv. Víta ze 17. stol. Varhany v kostele pocházejí z doby kolem r. 1890 a postavil je Josef Kobrle (1851-1919), varhanář z Lomnice nad Popelkou. O tři roky mladší, tedy z roku 1689, je pak dřevěná zvonice, stojící v těsném severozápadním sousedství kostela. Je však velmi pravděpodobné, že stavební materiál na zvonici sem byl převezen z rušené zvonice v Bydžovské Lhotce. Vzhledem k dostavění nového kostela v Měníku totiž byl v Bydžovské Lhotce, která je nyní jednou z místních částí obce Měník, zrušen starý kostel. Byl zřejmě dřevěný a zasvěcený patrně také sv. Václavovi. V 18. stol. však ještě nějakou dobu sloužil jako kaple. Rozebrána byla i dřevěná zvonice a tři zvony z let 1507, 1558 a 1670 byly spolu s použitelnými dřevěnými částmi přeneseny do Měníka. Současná zvonice v Měníku je v dolní části osmiboká, ale její spodní plášť se zalamuje nezávisle na poloze spodních trámů. To zřejmě právě souvisí s jejich druhotným použitím. Zvonice se pak do patra zužuje na čtyřhranný tvar a končí vysokou stanovou střechou. Spolu s kostelem vytváří pozoruhodný celek z konce 17. stol., který dokládá přežívání gotické tradice na východočeském venkově v pobělohorské době. Kostel sv. Václava a Stanislava v Měníku je filiálním ve farnosti při děkanství v Novém Bydžově. Bohoslužby se zde však konají pouze jednou ročně..