Třesický rybník

Někteří autoři také tvrdí, že Velkokosický rybník je rovněž název téhož rybníka, ale jiné prameny toto vylučují a tvrdí, že šlo o jinou vodní plochu. Důkazem druhého tvrzení by mohla být indikační skica stabilního katastru z roku 1841 od adjunkta 1. třídy Lorenze Sommera a geometra 3. třídy Johanna Schetlika, kde je Třesický rybník nazýván jako „Klein Kositzer Teich“ (Malokosický rybník), a tudíž z toho můžeme vyvodit, že existovaly 2 vodní plochy: Velko- a Malokosický rybník, přičemž ten prvně jmenovaný byl vybudován až za Jana z Pernštejna, který ovládl chlumecké panství v roce 1534, přičemž na konci pernštejnské vlády roku 1547 bylo na chlumeckém panství 23 násadních, 35 výtažních a 17 třecích rybníků. Jeho založení sahá někam do 2. poloviny 15. století, neboť nejstarší písemnou zmínkou o něm je smlouva o vedení vody z Bystřice na nově založený Třesický rybník z roku 1467, kdy náležel k třesickému statku, a tudíž Zdislavu a Janu z Dobřenic. O zdejším mlýně je však první zmínka již z roku 1449, kdy Petr z Třesic převedl mlýn včetně dalšího majetku k němu patřícího kvůli dluhu na Karla z Pouchobrad do té doby, než mu zaplatí dlužnou částku 20 kop pražských grošů, k čemuž však nedošlo, protože v poslední vůli z roku 1451 odkázal svému švagrovi Jiříku z Pouchobrad veškerý majetek, a to včetně mlýna, později zvaného jako „Hrázka“ či „Na hrázce“, jenž mlel na vrchní vodu. Z toho můžeme usuzovat, že rybník existoval již tehdy. Pokud byl rybník na suchu, mlelo se v mlýně „na Divoký“ („Benešvárek“) na 1 složení, který stál na místě, kde odtéká umělý náhon z Bystřice do rybníku. Poté nebylo o rybníku dlouhou dobu ani vidu ani slechu. V roce 1527 prodal Mikuláš starší z Dobřenic tvrz a dvůr Třesice s rybníky Třesickým, Novým, Nadsilničným, Nesýtým, rybníčkem pustým Herynkem, pustou krčmou při tvrzi a mlyništěm Vojtěchovi z Pernštejna za 1 950 kop, čímž se rybník dostal k chlumeckému panství. V letech 1702-1708 probíhaly velké spory o náhon na tento rybník. Již od dávných dob byl pravidelně občas vypouštěn a po nějakou dobu ponechán na suchu, což můžeme vidět ještě v mapových dílech z nedávné doby, např. v mapě z roku 1940, kde je označen takto: „Třešicer Teich periodisch“. Roku 1700 byla na jeho břehu vybudována „lovcovna“, která byla používána při výlovu rybníků. V roce 1761 zabil na jeho hrázi svou manželku kratonožský chalupník Jiří Valenta. Na scéně se objevuje rybník rovněž během napoleonských válek, kdy u něj tábořili ruští a francouzští vojáci. Obědovická obecní kronika o tom píše toto: „Dle vypravování prababičky p. Jana Kycelta č. 18., když projížděli Obědovicemi Rusové a na býv. obcích tábořili, utíkala mladá děvčata na koupánky do Třesického rybníka a tam se skryla. Vojáci, když zpozorovali, kam se skryla, běhali kolem rybníka, a aby děvčata oklamali, volali: „Káčo, Báro, pojďte domů, vojáci jsou pryč!“

Koncem 18. století se objevuje i zde návrh na rušení některých rybníků. Podloženo to máme zejména zprávou chlumeckého hospodářského úřadu Kinských z roku 1782, v níž se poprvé objevil plán na zrušení a vysušení některých rybníků, z nichž se měly následně stát pole, louky a pastviny. Na ni navázal rozsáhlý plán rušení části chlumecké rybniční soustavy, který byl nakonec v roce 1788 zamítnut. Jak se tyto plány projevily v okolí Kosic a Kratonoh, tak to nám ukazuje mapa I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112), kde je zaznamenán jak Třesický, tak sousední a pouze hrází oddělený Nesetý rybník. Ve 40. letech 19. století pak zanikly rybníky Velký Kosický a Písecký a roku 1863 Chlumecký rybník, i když tyto vodní plochy nalezneme zaznamenané ještě v mapě II. vojenského mapování z let 1836-1852 (viz http://http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_7_VII). Toto období tak přežil právě jen Třesický rybník, což naopak prokazuje mapa III. vojenského mapování z let 1877-1880 (viz http://http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25&map_list=3955_1), z níž se rovněž dozvídáme, že byl sloučen se sousedním Nesetým rybníkem. Na Třesickém rybníce, jenž býval často letněn, rovněž pásal káranický obecní sluha krávy. Kolem roku 1840 mu při této pastvě 40 kusů dobytka uhynulo. V roce 1848 začala káranická obec pachtovat dílce na trávu v Třesickém rybníku. Chlumecká vrchnost pachtovala z jedné strany a káranická obec z druhého konce. Pánům dílce lidé zaplatili, káranické obci zůstali dlužni, přesto všem nájemcům ten rok dílce zůstaly. Za prusko-rakouské války schovávalo místní obyvatelstvo do rákosu potraviny a cenné věci, aby je vojsko nemohlo zrekvírovat. Roku 1896 byl Třesický mlýn pronajat, ale již o rok později vyhořel. Mlynáři zde byli např. Wagenknechtové, Karásek a Rieger; poslední mlynářka Wagenknechtová prodala mlýn Zdeňku Kinskému. Brzy po tomto mlýnu vyhořel rovněž Benešvárek, který patřil vždy k „Hrázce“. Stalo se tak roku 1905. V roce 1932 byly rybníky Třesický a Pavlás přiděleny pozemkovou reformou Rolnickému cukrovaru v Syrovátce (podle některých zdrojů se tak stalo již roku 1929, ale jde o chybu). O 2 roky později koupil Jan Syrůček z Kratonoh od cukrovaru v Syrovátce zbytek dvora Třesice a ještě v témže roce ho přenechal chlumeckému staviteli Josefu Izákovi. Druhý rybník, který byl již několik let bez vody, byl naopak rozdělen mezi přídělce z Káranic. Výlovy Třesického rybníka bývaly dříve velkou událostí, u níž nesměli chybět jak lidé z okolí, tak různí návštěvníci odjinud, např. 26. října 1933 se sem vypravili žáci třídy II. A královéhradeckého městského dívčího reálného gymnázia pod vedením profesora RNDr. Čeňka Mrázka. V letech 1934-1935 byl rybník téměř na suchu, protože většina pramenů vyschla a rovněž v Bystřici nebylo mnoho vody. Koncem 30. let 20. století bylo uvažováno o jeho značném rozšíření a prohloubení, aby tvořil jakousi přehradu, zachycující vody Bystřice, jež by v letním období sloužily pro letní závlahy, u nichž se naráželo na velké potíže v podobě nedostatku vody. Po 2. světové válce došlo k řadě změnám, což přinesl zejména zákon č. 62/1952 Sb., aby nakonec v roce 1953 připadl rybník Rybářství v Chlumci nad Cidlinou. Na přelomu 50. a 60. let 20. století byl delší dobu vypuštěn, aby mohli vodohospodáři provést některé jeho úpravy, v jejichž rámci byl zmenšen, což nám dokazuje mapa z roku 1950 (viz http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/43996/?view=-73.59375,130.3125,6). Roku 1959 obdrželo káranické JZD jeho díl na sušení. Oprášen byl rovněž výše zmíněný plán na jeho využití k závlahám, protože v roce 1960 byla navržena možnost jeho rekonstrukce tak, aby na 60 ha mohla být zvýšena akumulace vody k závlaze pozemků chlumeckého melioračního družstva (zvýšení hráze o 50 cm a vybudování nové západní hráze). V rámci těchto prací došlo rovněž k jeho odbahnění, které bylo zahájeno koncem listopadu 1961 a bahno bylo využito na družstevní komposty. Ještě předtím z něj bylo v říjnu téhož roku vyloveno 200 q ryb. Podstatnou změnou se však stalo, že díky výše zmíněným věcem se rozloha rybníka zmenšila. V letech 1961-1962 se též vybudovalo u Požár zavlažovací zařízení, resp. strojovna s vodní nádrží. Tam, kde se dnes nachází 6 násadových rybníků zvaných jako „Požáry“, jež mají celkovou plochu 12,5 ha a jsou stejně jako Třesický rybník napájeny přítokovým kanálem Bystřice, se původně nacházely jen nevyužité mokřiny a porosty rákosu, což můžeme vidět např. z vojenských topografických map v měřítku 1:25 000 z roku 1956 (mapoval I. Stožický v roce 1955) či 1:10 000 z roku 1967 (mapovali M. Knobloch a J. Dlouhý v roce 1963). Roku 1993 vznikla společnost Rybářství Chlumec nad Cidlinou, a. s., která ho spravuje a vlastní dodnes. Více o ní lze nalézt zde: https://www.rybychlumec.cz. V roce 2004 byla navíc částečně zrekonstruována sypaná hráz v severní části rybníka a k různým jeho opravám dochází rovněž v posledních letech. Nesmíme opomenout také to, že rybník je významnou ornitologickou oblastí, jíž se věnoval např. František Janalík ve svém článku „Avifauna Třesického rybníka“, jenž vyšel roku 1961 v periodiku „Práce musea v Hradci Králové a v Pardubicích“. Podrobnosti ohledně přírody této vodní plochy nabízí web: http://www.vcpcso.cz/tresicky-rybnik/, ale nejlépe je se sem vypravit osobně a milovníci přírody určitě neprohloupí. I já sám sem zajíždím mnohokrát do roka načerpat energii a zrelaxovat se. Není ještě od cesty nezmínit to, že se k této vodní ploše vztahuje řada povídaček a legend, z nichž některé byly též publikovány, např. v knihách Václava Horyny „Pověsti z kraje Malátova a Klicperova“ a „Lžíce medu - špetka pepře. Rozmarné pověsti z Čech a Moravy“. Vedle toho byl jmenován v řadě literárních děl. Zmiňme např. román „Smršť“ od Václava Kaplického. Vzhledem ke všemu zmíněnému zde bylo v roce 2000 umístěno pořádání soutěže loveckých psů ve vodních pracích o putovní pohár Stanislava Vojnara, jež bylo pod taktovkou Českomoravské myslivecké jednoty, Okresního mysliveckého spolku Hradec Králové a Mysliveckého sdružení Kosičky..