pomník Františku Janu Škroupovi

Na podstavci vedle pilíře je umístěna stéla z leštěné žuly a s nahoře vyrytým nápisem "Skladateli české národní písně Kde domov můj" a daty a místy narození a úmrtí dole..

Od svých osmi let již veřejně vystupoval jako hráč na flétnu. Po studiích na gymnáziu v Hradci Králové odjel r. 1819 do Prahy, kde na pražské univerzitě absolvoval dva roky studia filozofie a r. 1822 pokračoval studiem práv. Studia však nedokončil, protože převážily jeho hudební a divadelní zájmy. Spolu s dalšími vlastenci založil r. 1823 první českou operní družinu, která si vzala za úkol provozovat v Praze představení českých oper. Dne 23. prosince 1823 byla ve Stavovském divadle hrána česky tehdy oblíbená opera rakouského skladatele Josefa Weigla Rodina švejcarská, jejíž libreto do češtiny přeložil básník a student filozofie Simeon Karel Macháček. Opera byla sice provedena ochotníky, ale její úspěch přispěl k tomu, že od té doby bylo Stavovské divadlo otevřeno i pro další česká představení. Jejich úspěch byl pro Škroupa podnětem ke zkomponování první české opery Dráteník na libreto Josefa Krasoslava Chmelenského (1800-1839). Opera byla poprvé provedena s velkým úspěchem ve Stavovském divadle 2. února 1826. Povzbuzen tímto úspěchem začal Škroup komponovat další opery na Chmelenského české texty: Oldřich a Božena a Libušin sňatek. Tyto opery však již takového úspěchu nedosáhly. V r. 1827 byl Škroup jmenován druhým kapelníkem Stavovského divadla, v roce 1837 se pak stal jeho prvním kapelníkem. Tím byl po dobu dalších 20 let. Nesmrtelnost mu však zajistila především hudba k frašce Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, v níž při premiéře konané 21. prosince 1834 poprvé zazněla píseň slepého žebráka Mareše Kde domov můj, která se později stala českou národní hymnou. Škroup byl výborným dirigentem a za svého působení ve Stavovském divadle nacvičil mnoho klasických oper. V r. 1857 byl však po 30 letech působení z divadla propuštěn do penze pro neúspěch svých oper a zejména pro neshody s tehdejším ředitelem Stögrem. Nejdříve si otevřel pěveckou školu, kde vyučoval, ale r. 1860 přijal místo kapelníka u německé opery v nizozemském Rotterdamu. Po necelých dvou letech zde 7. února 1862 zemřel a byl pohřben na rotterdamském hřbitově Crooswijk. Škroup byl dvakrát ženat. Jeho první manželkou byla zpěvačka Vilemína Koudelková, se kterou měl dvě dcery. Jeho druhá žena Karolina Kleinwächterová byla dcerou bankéře a ředitele Pražské paroplavební a plachetní společnosti. Z jeho celkem sedmi dětí v hudební oblasti vynikl syn Alfréd jako skladatel a dirigent a dcera Božena jako učitelka hudby. Škroupův mladší bratr Jan Nepomuk (1811-1892) byl rovněž dirigentem Stavovského divadla. Sochař a loutkář Ladislav Jan Kofránek (1880–1954) pocházel také z východních Čech. Narodil se ve Vojicích u Hořic. V Hořicích pak absolvoval odbornou školu sochařsko-kamenickou a poté v letech 1898-1902 pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze v sochařské speciálce Josefa Václava Myslbeka. Jeho spolužákem a přítelem byl Jan Štursa. Za první světové války byl Kofránek na italské frontě, kde později vytvořil pomník padlých v Logu pod Mangartom. Po válce se věnoval především monumentální tvorbě figurálních děl, alegorickým sochám pro výzdobu architektury, pomníkům a portrétům. Ladislav Kofránek zemřel v Praze 20. října 1954 ve věku 74 let. V době odhalení osického pomníku tedy byl již 10 let po smrti..

Bronzová busta byla v r. 2006 z pomníku ukradena pravděpodobně sběrači kovů. Obec Osice, které vznikla škoda 100.000 Kč, následně uhradila zhotovení její repliky, takže pomník získal původní podobu. Pomník je umístěn při jižním boku školní budovy, která stojí na místě někdejší rodné Škroupovy školy..