kostel Zvěstování Panně Marii

Druhý vchod vede do objektu na jižní straně. Zdi věže jsou prolomeny v každém patře 3 okny, v 1. patře jsou segmentové a ve 2. poschodí svrchem polokruhové. Interiér lodi je tvořen obdélným osmistěnem, rozděleným v 8 mělkých výklenků, z nichž v 6 jsou prolomena svrchem segmentová okna, v severovýchodním výklenku je situována oratoř, spojená krytou a podklenutou chodbou se sousedním zámkem, a západní výklenek slouží k umístění kruchty. V koutech lodi se nacházejí podvojné toskánské pilastry, které nesou hlavní římsu, nad níž 8 nižších pilastrů podporuje imitovanou zrcadlovou klenbu. Portálový hlavní oltář se sochami sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, jenž pochází z 19. století (nejspíše pořízen při obnově kostela roku 1859), připomíná florentinskou školu a je podobný malbě Ventury Salimbene „Bevilagna“, jež byla umístěna v obrazárně hraběte Esterházyho v Budapešti. Kromě něj se v kostele nacházejí boční oltáře sv. Josefa (s obrazem sv. Josefa s Ježíškem a nad ním s malbou sv. Anny, učící Pannu Marii) a sv. Salvatora (s chrudimským obrazem sv. Salvatora a ve štítu s malbou sv. Antonína Poustevníka), kolem nichž byly umístěny sochy sv. Bruna, sv. Jana Křtitele, Panny Marie s mečem a sv. Jana Nepomuckého. Spolu se sochou Panny Marie s Jezulátkem a plastikou Ukřižovaného Krista pocházejí všechny tyto sochy ze zrušeného kláštera ve Valdicích. Dřevěná kazatelna stojící na konzole je ozdobena v poprsníku malbou čtveřice evangelistů, v jejichž čele stojí Ježíš Kristus jako rozsévač. Postříbřená mosazná monstrance pochází ze 2. poloviny 18. století. Původní varhany byly zhotoveny před rokem 1843, kdy je opravil Johann Barth a v roce 1846 Wenzel Haubner. Nový nástroj byl pořízen roku 1854, ale v roce 1902 sem byly přeneseny vinohradskou firmou Rejna-Černý varhany z kostela sv. Jiří v Hněvčevsi, jež byly opraveny počátkem 50. let 20. století Stanislavem Havlíkem. V kryptě odpočívá Filip Jiří hrabě Browne a jeho manželka Marie Anna. Na západní straně přiléhá ke kostelu věž s průjezdem, která měla původně báni s lucernou, o níž při vichřici v roce 1854 přišla. Ve věži byly před rekvizicemi obou světových válek hodiny z roku 1719 a čtveřice zvonů – 10centový sv. Jan Nepomucký o výšce 0,71 m, průměru 1 m a s nápisem: „I. A. G – S. V. H (Johann Adam Graf Saruba von Hustiřan). A. D. M. D. C. C. XXIII IST ZV GOTTES EHRE AVF VNKOSTEN DES HOCHWOHLGEBORNEN HERRN H. IOHAN ADAM DES H. R. R. GRAFEN ZARVBA VON HVSTIRZAN AVF CZEREKWITZ VND TRŽEBOWIETITZ IHRO ROM. KAYL. MAYLV CÄMERERN VND VBER DIE BÖHM. LEIBGEDINGS STÄDTE VNTERCÄMERERS. DIESE GLOCKE IST GEGOSSEN WORDEN DVRCH IOHANN GEORGE SIEFERT IN HIRSCHBERG.“ (slit v roce 1723 Johannem Georgem Siefertem v Hirschbergu – dnešní polská Jelení Hora), 5centová Panna Marie o výšce 0,59 m, průměru 0,81 m a s textem: „I.A.G – S. V. H.“ od téhož zvonaře, 3centová sv. Františka o výšce 0,49 m, průměru 0,65 m a s nápisem: „Gegossen durch Wilhelm Paul in Königgrätz 1834. Franz Langr – Ecclessiae Donavit. Wenn ich euch rufe zur Christenpflicht Verschmähet meine Stimme nicht.“, kterou slil královéhradecký zvonař K. V. Paul v roce 1834 a malý 15liberní sanktusník. Za zmínku ještě stojí trojice pískovcových objektů před kostelem – socha sv. Jana z Boha, která sem byla přenesena z mostu přes potok (zřízena roku 1775 nákladem Maxmiliána hraběte z Brownů a obnovena v roce 1877 obecním nákladem); pískovcový pomník s křížem z prusko-rakouské války roku 1866 a socha sv. Jana Nepomuckého, kterou nechala v roce 1837 postavit Barbora Gürtler z Kleebornů..

Vavřince ze 2. poloviny 17. století či patrový roubený dům Františka Krámského čp. 46, nepočítaje v to řadu drobné církevní architektury. Chybou by však bylo nezmínit zdejší kostel, který je mnohými i církví označován za zámeckou kapli, i když nejprve šlo o řadový farní kostel (viz https://www.bihk.cz/dieceze/kostel/zvestovani-panne-marii-2) a později filiální kostelíček (takto zmiňován ještě koncem 19. století). Je však nejen dominantou zdejšího náměstíčka, ale je viditelný i z velké dálky a je tak dobrým orientačním bodem. Původně na jeho místě stával dřevěný kostel, o němž se poprvé dozvídáme v roce 1412, kdy náležel do královéhradeckého děkanátu a královéhradeckého archidiakonátu. Musel tu však stát ještě dříve, neboť 10. února 1368 směnil zdejší faru plebán Přibík (Přibek) s Oldřichem ze Žiželivsi. Roku 1357 byl zdejším farářem Wieczonulus (Vícemil), který uvedl výše zmíněného Oldřicha do Žiželevsi a 3. října 1357 se stal plebánem v Plesu u Jaroměře. V roce 1369 bylo odsud placeno 6 grošů papežského desátku. Roku 1377 je zmíněn plebán Zdeněk a v letech 1393-1394 Ulrich (Střezimír). V roce 1409 Přibík (též Přibek) Doubek z Třebovětic určil pro cerekvickou faru plat ve výši 1 kopy úroku v Sověticích. Roku 1412 Zdinka, vdova po Přibíkovi Doubkovi, panoši ze Třebovětic, a Kateřina, manželka panoše Jana z Křince, vykázaly zdejšímu plebánovi na lepší výživu a pro spásu duší svých a jmenovaného Přibíka a jeho předků 3 kopy grošů věčného úroku na vsi Světí. Později tu fungovali faráři podobojí a evangeličtí, kteří odsud zmizeli po Bílé hoře. V roce 1652 spravoval zdejší farní kostel dohalický farář P. Karel Rubecula (Červenka). Roku 1660 byly kostely na Dohaličkách a v Cerekvici přiřazeny pod faru v Hněvčevsi. Kostel byl barokně přestavěn v roce 1719 podle plánů Kryštofa Dientzenhofera, a to nákladem Jana Adama hraběte z Hustířan, přičemž jeho vnitřní výbava pochází z téže doby. Sám původní dřevěný kostel stál naproti tomu současnému. V téže době byl zrušen přilehlý hřbitov, který byl přeložen do polí za osadu. Zároveň bylo zřízeno místo zámeckého kaplana (později vydržovaný z nadace rodiny Langrovy). Od té doby vykonával bohoslužby on a každou třetí neděli v měsíci farář nebo kaplani z Hněvčevsi. V posledním dvacetiletí 18. století byl kostel upravován v již převažujícím klasicistním slohu. Na jihozápadě byl zřízen nový vstupní portál, po stranách oltáře byly zřízeny vpravo sakristie (dosavadní osově umístěná byla zbořena), vlevo depozitář s panskou oratoří v patře. Ta byla spojena krytou chodbou s 1. patrem sousedního zámku. Roku 1854 se sesula klenba ve tvaru eliptické kopule (některé materiály uvádí již rok 1849), několik let se nic nedělo a teprve v letech 1858-1859 byla nákladem Eugena rytíře z Kleebornů nahrazena zrcadlovým stropem z omítnutých prken. V roce 1859 byla pořízena nová křížová cesta od mistra Josefa Hellicha, kterou kostelu darovala Barbora Girtlerová z Kleebornu. Během prusko-rakouské války sloužil chrám spolu se zámkem a školou jako lazaret a byli v něm provizorně uvězněni zajatci císařského pluku Reischachova, takže došlo i k odcizení řady vzácného zařízení. V 80. letech 20. století, kdy bylo provedeno statické zajištění objektu, došlo rovněž k rekonstrukci střechy, jež však přinesla řadu problémů. Betonové trámy totiž předávají vlhkost do dřevěných částí konstrukce, kde se rozšířila dřevomorka. V polovině 90. let 20. století byly zahájeny první práce na obnově kaple, když byl jičínský okresní úřad zažádán o dotaci ve výši 130 000 Kč. Tehdy byla renovována a nově natřena fasáda. Roku 2001 došlo na některé opravy objektu. Zajišťovací práce pak proběhly v roce 2014 a tehdy bylo rovněž zahájeno shánění potřebných finančních prostředků a zhotovování potřebné dokumentace. Vedle toho byly však provedeny menší opravy. Roku 2016 došlo k zrestaurování 2 oken a o 2 roky později proběhla 1. etapa restaurování obrazu na hlavním oltáři. V roce 2022 byla zahájena I. etapa a o rok později II. etapa opravy krovu lodi. Použité zdroje:

Josef Horák, Topografický popis všech osad hejtmanství Kralohradeckého, jenž obsahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický, 1877; Kolektiv autorů, Národopisný sborník okresu Hořického, 1895;

Antonín Cechner, Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XXXI. Politický okres Novopacký, 1909;

Josef Kurka, Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a diecese Litomyšlská (Místopis církevní do r. 1421), 1914;

Emanuel Poche, Umělecké památky Čech. 1. A-J, 1977;

Petr David a Vladimír Soukup, 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky, 2002. Martin Ebel, Ladislav Svoboda: Zámecký areál v Cerekvici nad Bystřicí (in Průzkumy památek, Roč.4, č.2 (1997), Národní památkový ústav., ,s.88-101 : čb. obr.).