kostel sv. Stanislava

Stanislavu, hlavnímu polskému světci, neboť zde v té době kvůli nedostatku českých katolických kněží působili polští duchovní. Starý dřevěný kostel s dřevěnou zvonicí, nepochybně několikrát přestavovaný, vyhořel r. 1749 a byl nahrazen barokní novostavbou se západní věží. Nový, poměrně velký kostel byl budován ve dvou etapách, neboť již r. 1752 znovu vyhořel. Dokončen byl teprve r. 1769. Celkem prostý kostel je blízký tvorbě Františka Kerbera, zvláště v interiéru, jako polír je zde však uváděn knížecí stavitel Czerninů Jiří Jirsák z Dymokur a tesař J. Kubálek ze Svídnice u Dymokur. Zevně byl kostel v 19. stol. upraven novorenesančně. Jednolodní obdélná stavba má loď se zkosenými rohy, pravoúhlý presbytář a před západním průčelím hranolovou věž. Stěny uvnitř jsou členěny mohutnými polopilíři se sdruženými pilastry, presbytář je sklenut plackou, triumfální oblouk je půlkruhový. V lodi jsou dvě pole valené klenby s výsečemi do pásů, v západní části lodi stojí konvexně prohnutá kruchta na dvou sloupech. Na klenbě presbytáře je freska Nejsvětější Trojice, hlavní oltář a čtyři boční oltáře mají malovanou iluzivní architekturu z doby kolem r. 1770, vše asi od Václava Kramolína. Hlavní oltář s řezbami je asi dílem řezbáře Krupky z Jaroměře, obrazy na oltářích pocházejí rovněž z doby kolem r. 1770 stejně jako kazatelna. Pseudoslohové sochy na oltářích u triumfálního oblouku jsou z doby kolem r. 1900. Věž kostela, kterou původně završovala barokní cibule s lucernou, byla v 19. století novorenesančně přestavěna a ukončena vysokou stanovou střechou. Opravena byla v 70. letech 20. století. Celkově chátrající stavba procházela r. 2016 opravou fasády. Kostel sv. Stanislava je sice kostelem farním, ale místní farnost je spravována ex currendo z Vysokého Veselí. Bohoslužby se v kostele konají nepravidelně..