Chotělice

Mlach nebo Mlašek (r. 1386) prodal l. 1393 dědictví své v Sekeřicích a zemřel před l. 1417; vdova po něm Mabka držela pak dům v Praze. Od l. 1392 připomínají se tu bratří Mikuláš a Jan, onen do l. 1396, tento asi do l. 1400 ; l. 1395 spolčil se Jan s vladykami Slavostickými, od l. 1402 vyskytuje se na Čáslavsku. Vedlé vladyk Petra (jenž byl léta 1410 juristou), Alše (r. 1412), Janka (r. 1414) a Slavoje (r. 1400–1413) vyskytuje se tu rod, jemuž tvrz patřila a od něhož Petrovští z Voděrad pocházeli. Byli to Benec se synem Vlaštkem, Sulek a Vlaštěk. Tento obdaroval l. 1403 kostel ve Vlčím poli dílem ze svého, dílem z peněz sestry své Dobky. Léta 1407 se odtud vyprodal, postoupiv tvrz Chotělice Janovi z Voděrad směnou za Voděrady. Tento se brzo zase vyprodal, a tak nacházíme, že Anéžka, vdova po Příbkovi ze Smrkovic, l. 1419 tvrz Chotělice Rafusovi, rychtáři v Hradci Králové prodala. Rafusův syn byl Jiřík Rafus z Chotělic, jenž měl dva synky. Starší byl „pacholík drahný“ a mladší „běhounek“, když otec jich zemřel asi léta 1439, zřídiv poručníky statku svého. Oba pacholíci hned po něm zemřeli, tak že zůstala jedině sestra Jirkova Regina. O pozůstalosť, která pokládána za odúmrť, byly v letech 1454–1456 veliké spory, po nichž zůstala ženskému potomstvu Rafusovu. Nové spory u soudu dvorského následovaly léta 1490, když byl Jan Třemcha ze Seče, držitel tvrze Chotělické zemřel. Tehda si odúmrť vyprosil Jan ze Šelmerka, kancléř. V první polovici 16. století držely Chotělice Eliška a Anéžka ze Střimelic. Onano vdala se za Albrechta Jilemnického z Újezdce, tato za Burjana Stranovského ze Sovojovic. Burjan byl pánem tu již l. 1532, zdědil polovici tvrze, dvoru a vsi Chotělic a polovici dvoru Nepěkošic po své manželce († r. 1538)

a druhou polovici koupil od Jana Jilemnického, poručníka n. dětí Albrechtových. Léta 1546 vložil si tato zboží v obnovené desky zemské, zemřel l. 1551 a pohřben v Starém Bydžově. Získav také Žlunice a Kozojedy zůstavil tato všechna zboží Markvartovi, tuším, bratru svému. Ze synů jeho dostal Jan Chotělice na svůj díl, ale zapsal je l. 1567 Melchysedechovi, bratru svému. Po tom zdědili Chotělice potomci třetího bratra a tak připojeny zase ke Žlunicím a s nimi k Dymokurům. V 17. století bydlila na tvrzi ve světnici dole dvorská čeládka, vedlé toho byla kurní komora, síně, kuchyně, sklípek klenutý pro sýry a mlíčník. Nad tím byly světnice a komory..

To se změnilo po polovině 19. století, kdy ves získal od Colloredů majitel papírny v Hostinném Jindřich Lorenz z Reisenstettu. Nový majitel potřeboval k bydlení i reprezentaci důstojné sídlo, proto si roku 1875 nechal na kraji lesa postavit dvoukřídlý novorenesanční zámek. Vdova po Jindřichu Lorenzovi prodala roku 1893 zámek Bedřichu z Westphalen-Fürstenberg, brzy však jako věno dcery přešel do majetků rodiny Mensdorf-Pouilly, které patřil až do znárodnění roku 1945. V zámecké budově byl nejprve umístěn dětský útulek, poté domov důchodců a od 60. let 20. století je zde ústav sociální péče pro mentálně postiženou mládež..