kaplička sv. Anny

Prušáci stromy pokáceli a spracovali na topivo. Ploty u farní zahrady padly také za oběť. Farní pamětní kniha se o tom zmiňuje takto: Les Posvátník r. 1758 utrpěl velkou škodu v době války tím, že přemnohé, obzvlášť vysoké duby na dříví byly poraženy a les byl tak zpustošen a téměř zničen a prázdným zůstal. Uprostřed posvátníku byla louka, kde farář směl pásti dobytek a bral si ročně dva duby na opravy ve faře. Roku 1754 robotníci vykopali příkop kolem celého kostelního posvátníku. Bylo to za 24 zl.“ Dnes jsou z něj pouze pole a louky. Jedinou věcí, jež zůstala na svém místě, je zděná kaplička sv. Anny, která byla vybudována nad malým pramenem, jehož vodě přisuzovali místní lidé zázračné léčivé vlastnosti, a to proto, že po napití z této studánky se několik zdejších lidí a pocestných až zázračně uzdravilo. První zmínka o ní pochází z roku 1738, ale podle všeho byla ještě starší. Nedá se vyloučit, že původní kaplička byla menší a dřevěná a právě počátkem 18. století byla nahrazena zděnou stavbou z dobře vypálených cihel, nejspíše přímo z dobřenické cihelny. Poprvé zakreslenou do kartografických děl ji můžeme spatřit v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112). Z fanatismu po vydání tolerančního patentu v roce 1781 byla rozbita její socha, jejíž zbytek byl nalezen roku 1908 v základech farního dvora a přemístěn ke kostelu. Následně se dostal na faru, kde byl uložen ještě za vikáře P. Augustina Nováka. V roce 1835 byl vydán guberniální výnos o soupisu křížů a soch. Tehdy měla tato otevřená kaplička obraz sv. Anny, který byl vymalován na silném plechu. V té době však již chátrala, ať již kvůli svému položení, tak pro nezájem o její stav. Nakonec se jí ujal místní farář P. Vojtěch Zelinka se zdejším lesníkem Vojtěchem Pickou. Nechali ji kompletně opravit, vybílit a místo chybějící sochy pořídili obraz, jehož náklad vyšel na 22 zlatých. Roku 1896 věnovala nový obraz Anna Beerová, manželka hospodářského správce, dcera hostinského Jana Kučery. Katolická „Obnova“ z 31. července 1896 se věnovala této události dost podrobně, neboť v ní můžeme číst toto:

„Z Dobřenic. V neděli, 19. července o 2. hodině odpolední slavili jsme zde utěšenou slavnost za velikého a horlivého účastenství věřících. Kaple sv. Anny, zvaná u „Posvátníka,“ stojící o samotě v poli u cesty mezi obcí zdejší a Vosičkami, jakož i obraz sv. Anny v ní nemálo byly sešly od r. 1877, vlivem času a povětrnosti a vyžadovaly nákladné již opravy. Letos však ujali se jich dva šlechetní dobrodinci ct. Manželé p. Otakar Beer, hospodářský správce ve Slavěčině Hrádku na Moravě, a choť jeho Anna, rodem Kučerová z Dobřenic, kteří ze slibu Bohu učiněného dali na počátku tohoto měsíce vlastním nákladem svým nejen dotčenou kapli důkladně obnoviti, vnitř i vně pěknou malbou opatřiti, kolem pak kaple ozdobnou laťovou ohradu s řádným zámkem a příslušné schůdky zříditi, ale i v loni již ku konci listopadu zaslali sem krásný velký obraz sv. Anny v širokém zlaceném rámu s pěkným věncem, žádajíce, by obraz ten na místě sešlého obrazu v kapli u „Posvátníka“ umístěn byl před svátkem sv. Anny, čemuž ovšem k nemalé radosti místního duchovního a osady zdejší letos vyhověno bylo. O provedení veškeré oné práce a opravy postaral se na žádost jejich tchán a otec p. Jan Kučera, zdejší mistr řeznický. Řečenou neděli před 2. hodinou odpolední shromáždila se přečetně nejen školní mládež, družičky a dospělí věřící v chrámu Páně, ale i velice četné processí dostavilo se z obce Malovosické s družičkami nesoucími sošku Marie Panny a se sborem hudebním, zbožný zpěv doprovázejícím, takže kostel brzy naplněn byl zástupem nejméně 600 hlav čítajícím. Po vykonaném posvěcení obrazu, jenž v lodi chrámové na nosítkách rudým suknem pokrytých spočíval, zapěl radostně zástup k uctění sv. Anny píseň: „Já jsem si vyvolil za ochranu,“ po jejíž prvních dvou slokách zvédly družičky za zpěvu: „Tisíckrát pozdravujeme tebe“ obraz na nosítkách, načež dítky, řada 50 družiček a zástup lidu s duchovním a sborem hudebním seřadivše se v křesťanský průvod, ubírali se za zbožného zpěvu marianského a hlaholu zvonů k dotčené kapli, u níž obraz s nosítek sňat a rukou duchovního na příslušné místo zavěsen. Na to promluvil od srdce k srdci místní farář k zástupu pod kaplí shromážděnému, vzav si za předmět „nač pamatuje nás kaple ta s obrazem sv. Anny, stojící o samotě, u cesty, u studánky a na pahorku.“ Na konci pak řeči duchovního zapěl zdejší chorální spolek svatocecilský dojemný čtverozpěv k oslavě Rodičky Boží, který mistrně řídil zdejší c. k. říd. učitel a ředitel kůru pan Karel Píč. Po skončeném zpěvu konány litanie k sv. Anně s příslušnými modlitbami, po nich pak odporučivše ještě sebe a celou osadu naši v ochranu mocné přímluvkyně sv. Anny, nastoupili jsme opět v průvodu a za dalšího zbožného zpěvu zpáteční cestu do chrámu Páně, kdež utěšená slavnost skončena udělením požehnání s N. S. O. Bůh dobrotivý odplať hojně na přímluvu sv. Anny a Rodičky Boží šlechetnou obětavost dotčených dobrodinců a opatruj naši chudou, posud však zbožnou osadu.“

K další obnově kapličky došlo v roce 1935. Přestože je její osud tak bohatý, v knize Antonína Cechnera „Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XIX. Politický okres Královéhradecký“ o ní nalezneme pouze tato slova: „KAPLIČKA SV. ANNY u pole »Posvátníka« byla postavena r. 1738. Malá, bezvýznamná stavba.“ Přesto si ji všimla Společnost ochránců památek ve východních Čechách a nechala ji roku 1997 opravit, přičemž došlo nejen k jejímu nabílení a pozlacení, nýbrž rovněž k vyspravení a částečnému přezdění zdiva a opětovnému nahození. Díky povětrnostním poměrům a rovněž polnímu hospodaření v blízkosti objektu by si ji zasloužila opět, tentokrát zejména přímo malba sv. Anny, z níž nejlépe vypadá její pozlacení. Stejně jako u jiných staveb, tak i k této kapličce se vztahuje pověst. Při jedné projížďce se panstvo rozhodlo zajet ke kapličce, ale zadní část kočáru se zabořila do země tak, že nepomáhalo ani kočího bití, a tak muselo dolů po svých. Pod kolem uvidělo něco jako modravý plamének a nedalo mu to, aby se nedozvědělo, oč jen jde. Poslalo tedy kočího pěšky domů pro dělníky a ti po namáhavé práci vykopali velký kotel s ohromným množstvím peněz. Jejich lokaj Pavel si přivlastnil čepici zlata a utekl s ním pryč. Následně si vystavěl dům, kde později žila rodina Česákova..