Zchátralá renesanční tvrz postavená po roce 1500 Netunickými z Netunic. Po ztrátě sídelní funkce přestavěna v 18. století na hospodářské stavení a špýchar. Dvoukřídlá jednopatrová budova na půdorysu písmene L s relikty sgrafit a původních článků.
Kdy vzniklo v Netunicích panské sídlo nevíme, stalo se ta však nejpozději ve druhé polovině 14. století, kdy se potomci Viléma z Nebílova psali „sezením na Netunicích“. Kde však stálo a jak vypadalo nevíme, první výslovná zmínka z roku 1548 se vztahuje až k současné stavbě, která byla postavena nejspíše až po roce 1500 v severní části vsi při severovýchodním nároží poplužního dvora. V rozporu s touto datací je pouze výstup dendrochronologické analýzy stojky vstupu severního křídla, jejíž dřevo bylo pokáceno již někdy po roce 1423. Dnes je to po přestavbě na hospodářskou budovu v 18. století velká patrová dvoukřídlá budova na půdorysu písmene L. Průjezd umístěný poněkud neorganicky při vnější straně kratšího jihozápadního naznačuje, že bylo původně delší a v blíže neurčené době bylo ubouráno. Na jeho západní fasádě se dochovaly zbytky renesančních sgrafit. Podobu interiérů do značné míry setřela barokní přestavba na hospodářské stavení, původní rozdělení se dochovalo pouze v části přízemí poblíž styku obou křídel. Z průjezdu bylo přístupné původní schodiště (to bylo později zrušeno a nahrazeno novým při západní fasádě) a dalších tří místností v přízemí, které jsou zaklenuty valenými klenbami s výsečemi. Zbytek přízemí byl při úpravách nově rozdělen a zaklenut, místnosti sloužily převážně jako stáje a skladovací prostory. V patře byly při přestavbě na špýchar vybourány všechny příčky, obdélné okenní otvory byly zazděny zcela či zazdívkami zmenšeny na typická ležatá sýpková okénka. Dnes je dlouho zanedbávaná tvrz ve špatném stavu, poškozenými krovy a střechou do budovy zatéká, zdivo a stropy jsou staticky narušené, poškozeny jsou i omítky včetně zbytků renesančních sgrafit.
Zany, 25.6. 2007
Ves Netunice je poprvé zmiňována již v letech 1192 a 1193, kdy jistý Jan z Netunic svědčil na darovacích listinách ve prospěch plaského kláštera. Poté se Netunice nadlouho z pramenů vytrácejí a znovu se s nimi setkáváme až roku 1379, kdy byla podle Sedláčka rozdělena mezi několik majitelů. Po Anně, manželce Racka z Nebílova zdědil část Netunic jejich syn Vilém z Nebílov, jehož potomci se psali již s predikátem „sezením na Netunicích“ a později Netuničtí z Netunic. Ves drželi až do druhé poloviny 16. století, roku 1548 je poprvé výslovně zmíněna zdejší tvrz s poplužním dvorem a vsí, kterou si bratři Jan a Hynek Netuničtí z Netunic vložili do obnovovaných zemských desek jako dědictví vydržené po zemřelém otci Jaroslavovi. Jan brzo zemřel a po smrti druhého z bratrů Hynka roku 1572 Netunice zdědila jejich sestra Dorota z Nebílov. Po její smrti je sled majitelů nejasný, ke konci 16. století držel…
číst dále
Zany, 25.6. 2007