důl Josef (Kaiser Josef Schacht)

Důl Josef (původně Helena Huber) v Jáchymově

Jámu na někdejším Schotterbergu jižně nad městem začal kolem roku 1520 hloubit těžař Huber. Pojmenoval ji zřejmě po některé ze svých ženských příbuzných Helena Huber. Zpočátku patřila k nejvýnosnějším v celém revíru, fungovala i v době hlubokého útlumu jáchymovského hornictví po třicetileté válce. Roku 1764 ji poslední soukromý majitel prodal městu, kterému již v té době patřil i důl Svornost. Ve II. polovině 18. století došlo k poslední krátké renesanci stříbrné těžby v oblasti, což způsobilo výstavbu nových povrchových budov včetně žentouru (Göpl). Šachtu si při své druhé návštěvě Jáchymova 30. 9. 1779 prohlédl císař Josef II., na jehož počest byla přejmenována. Od roku 1802 byl důl majetkem státu, který jej spolu s ostatními stříbrnými doly převzal vzhledem k postupujícímu úpadku těžby. Kolem poloviny 19. století se dosud nepotřebný smolinec stal zdrojem uranu, který se používal na výrobu barviv. Těžba se tak opět rozvinula, začátkem 20. století důl dosáhl hloubky 300 m. Jáma Josef tehdy sloužila kromě samotné dobývky i pro větrání dolu Svornost. S ním ji spojovala i 700 m dlouhá koňská dráha, po které se odvážela hlušina na odval. Důl Josef byl postižen zaplavením Svornosti natolik, že roku 1901 byl zasypán. Naštěstí přitom nedošlo k likvidaci již tehdy historicky cenného žentouru. Po II. světové válce začala nejtemnější kapitola dějin jáchymovského rudného revíru. Pod kontrolou Sovětského svazu se rozvinula masivní těžba uranové rudy, kterou za otrockých podmínek prováděli zejména političtí odpůrci komunistického režimu v tehdejším Československu. Pro potřeby těžby na dole Svornost došlo k obnově jámy Josef. Předtím byl roku 1948 odvezen demontovaný žentour do musea v Kutné Hoře. Následujícího roku sem byla přemístěna stará těžní věž ze „Svornosti“ a jáma byla postupně prohloubena až na 470 m. Roku 1962 byl při ražbě navrtán současný hlavní pramen lázeňského domu Běhounek.…  číst dále