kostel sv. Marie Magdalény

Meziokenní pilíře uvnitř lodi jsou oživeny sdruženými toskánskými pilastry, jež nesou valenou klenbu s lunetami. 16 m dlouhá a 7,92 m široká loď je sklenuta valeně s lunetami, triumfální oblouk půlkruhový a presbytář o rozměrech 5 x 5 m má valenou klenbu s polokopulí a se dvojicí segmentových oken. Dvojice vchodů je umístěna do jednoduchých kamenných venýřů. Najdeme je na jižní straně lodi pod kruchtou a v čele západního průčelí. Vnitřní vybavení kostela pochází z konce 18. století a je doplněno zařízením z obou následujících staletí. Na nízkém kamenném oltáři stojí pouze svatostánek. Vedle hlavního oltáře sv. Máří Magdalény se v kostele nacházejí ještě 2 postranní oltáře, na pravé straně je malý oltář sv. Františka Serafinského a na levé straně oltář sv. Josefa. Vnitřní nástropní malby pocházejí z roku 1864. 1,29 m vysoká cínová křtitelnice byla zhotovena koncem 17. století a z konce následujícího století pochází pozdně barokní kazatelna. Původní varhany zhotovil v roce 1801 Pavel František Horák za 393 zl. a 24 kr. Tento nástroj byl opraven v letech 1824 (Mathias Martinek z Hořic), 1828 (Josef Franz Kučera z Milíčevsi), 1836 (Johann Barth), 1849 (oprava měchů neznámým řemeslníkem), 1863 (Karel Josef Trnka), 1875 (Wilhelm Kirsch či Knirsch z Pardubic). Nakonec byly v roce 1896 zhotoveny Emanuelem Štěpánem Petrem zhotoveny nové varhany (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2219). Na kostele byla zazděna dvojice náhrobníků. Jedna by měla patřit jakémusi rytíři Gologlavovi, druhá Johannu Ferdinandovi Leopoldovi rytíři von Hilbrantovi z roku 1667. Zvony byly umístěny v samostatně stojící hranolovité zvonici z 2. poloviny 18. století. Původně se zde nacházela pětice a později čtveřice zvonů, z nichž nejvýznamnějšími byli: zvon „Hranník“ z roku 1694 o výšce 0,68 m, průměru 0,84 m a s nápisem: „leata boziho tisiceho ctirzisteho devadesateho devateho te to zwon slit gest chwale panu bohu materze bozi i wsem swatim swte marzi magdalenie.“; zvon „Poledník“ o výšce 0,60 m, průměru 0,80 m a s textem: „IA WOLAM HLASEM SWEHO PANV BOHV KE CZTI A CHWALE GEHO A NABIZIM KAZDEHO CZASV CZLOWIEKA SMRTEDLNEHO. KRISTOF STRANSKI TOHO CZASV AVRZEDNIK TEHOZ PANSTWY. A A M B R B Z H (Anna Alžběta Míšková, roz. Bohdanecká z Hodkova) LETHA 1624 VROZENA PANI ANNA ALZBIETA MYSSKOWA ROZENA BOHDANECKA Z HODKOWA TOHO CZASV WDOWA A WRCHNOST TOHOTO ZADVSSY PRZEDNE KE CZTI A CHWALE PANA BOHA K WZDIELANI CYRKWE SWATE A NA PAMATKV SWAV NAKLADEM DVCHODVW TEHOZ ZADVSSY RACZILA GEST TENTO ZWON NOWY DATI VDIELATI.“ a zvon „Umíráček“ o průměru 0,39 m, výšce 0,31 m a s nápisem: „CHWALTEZ PANA NA CYMBALICH CHWALTEZ HO NA CYMBALICH DOBRZE ZNIEYICICH WSSELIKY DVCH CHWAL HOSPODINA 1624.“ Vedle nich býval zavěšen ještě čtvrtý zvon o průměru 0,66 m, výšce 0,51 m a se změtí písmen, jež nedávaly smysl a pocházely nejspíše ze 14. století. Podle Václava Hanky šlo o omyl pomocníka zvonaře, jenž prohodil písmena. Naopak pražský profesor Maxmilián Millauer z nich seřadil nápis: „Jesu Christe, Maria et Petrus! Tutate Pragam, servate Me in pace.“ Ten praskl v 19. století a od té doby byl uložen na špýcharu. K jeho roztavení mělo dojít ještě před 1. světovou válkou. Navíc v sanktusové vížce byl umístěn zvon z roku 1773..

V roce 1350 náležel zdejší chrám Páně do královéhradeckého dekanátu a archidiakonátu. Roku 1363 byl po faráři Čeňkovi potvrzen fratre professo Matěj. V roce 1365 se stal plebánem kněz Jan, protože předchozí farář odsud odešel. Roku 1369 bylo z Jeřic odváděno 9 grošů papežského desátku. 6. ledna 1377 „Mreco“, kněz z Jeřic, byl dosazen na faru do Hronova. V roce 1379 nastoupil kněz Bořek (též psán jako Borek) z Nové Vsi místo zemřelého plebána Věnka (zaznamenán i jako výše jmenovaný Mreco). O 11 let později Jan z Mžan, plebán v Hoříněvsi, Markvart z Mokrovous a Marek ze Mžan, věnovali kostelu sv. Martina na výročí 55 grošů úroku z jejich 2 poddaných v Jeřicích. Roku 1394 se stal náhradníkem zemřelého plebána Bořka kněz Matěj (někde se uvádí až rok 1395). V té době zakoupil část Jeřic Václav, protože v roce 1395 Jan, plebán v Hoříněvsi, jeho bratr Markvart z Mokrovous a Mrzák z Miletínka vyznali, že jim nepříslušelo prezentovat zdejšího kněze, nýbrž toto právo náleželo Václavu z Jeřic, jenž Mrzákovo zboží má v deskách, a že prezentování kněze Matěje se stalo omylem. O 4 roky později se stal farář Bořek plebánem v Nové Vsi. Roku 1406 byli prezentováni dokonce 2 kněží, Jan a Václav a spor trval ještě v následujícím roce. Od husitských válek zde působili kněží podobojí a evangelíci. V roce 1624 byl kostel zbaven vlastního duchovního správce a byl přiřazen k hořické farnosti. Roku 1652 byl kostel nadále filiálním a spravován farářem z Hořic, jemuž se za to ročně 7 kop míšeňských odvozovalo. Přičiněním hraběte Jana Václava z Paarů byla 1. prosince 1764 zřízena v Jeřicích farní administratura. Prvním zdejším administrátorem se stal P. Jan Josef Šlapák, dvorní kaplan ve Smiřicích. Zchátralý a malý svatostánek byl nakonec zbořen a místo něj byl v roce 1787 (práce na něm měly být zahájeny již roku 1780) postaven současný zděný kostel, nacházející se uprostřed hřbitova, kam se původně vcházelo samostatnou zděnou zvonicí. Z původního kostela zbyla dispozice a gotické obvodové zdi z konce 14. století. 22. února 1864 byla zdejší administratura povýšena na faru. Prvním zdejším farářem se stal P. Václav Pilař. 20. května 1882 zde udílel sv. biřmování královéhradecký biskup Msgre. Josef Jan Evangelista Hais a 18. května 1908 Msgre. ThDr. Josef Doubrava. V noci na 29. září 1908 došlo k vloupání do kostela, aniž by došlo k odcizení nějaké věci. Zajímavostí může být to, že pachatelé uřízli ve zvonici od zvonů 2 provazy, z nich si spletli žebřík, po 2 malých pomnících vylezli na okno na evangelní straně a spustili se do svatostánku. Od 6. února 1964 je objekt památkově chráněn (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-mari-magdaleny-se-zvonici-2142721). Většina nutných oprav probíhá pozvolně v posledních letech, např. v letech 2003 a 2006 byla provedena obnova stropních výmaleb a roku 2006 se dokončila rekonstrukce fasády. Ale sám objekt to neměl vůbec jednoduché, o čemž svědčí drobná zmínka v zápise obecní kroniky za rok 2000: „Byl několikrát vykraden a nutně potřebuje renovaci interiéru.“

Použité zdroje: Josef Horák, Topografický popis všech osad hejtmanství Kralohradeckého, jenž obsahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický, 1877; Kolektiv autorů, Národopisný sborník okresu Hořického, 1895; Antonín Cechner, Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XXXI. Politický okres Novopacký, 1909; Josef Kurka, Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a diecese Litomyšlská (Místopis církevní do r. 1421), 1914..