vnitřní příkop a val
© Milan Caha 04/2008
Nedostatek informací i charakter místa nedovoluje jednoznačné zařazení typu sídla, bývá označováno jak pozůstatek hradu (díky poměrně velkým rozměrům a mohutnosti příkopů a valů) či tvrziště (což je pravděpodobnější zařazení). Sídlo bylo chráněno třemi valy a příkopy. Nejzachovalejší jsou dva vnitřní valy, vnější val a příkop jsou sice stále patrné, ale značně „zarovnané“ zemědělskou činností. Mohutný centrální pahorek chrání třetí příkop hluboký kolem 15 m a široký 12 metrů. Pozůstatky po stavbách na pahorku nejsou viditelné.
Žáravice jsou poprvé zmiňovány v roce 1436, kdy je král Zikmund spolu s dalšími majetky opatovického kláštera věnoval Diviši Bořkovi z Miletínka. Žáravické opevnění je poprvé zmiňováno v literatuře v roce 1837, v Topografii Johanna Gottfrieda Sommera. Podrobně jej popsal František Alexander Haber s využitím informací Mořice Lussnera. Ten uvádí hypotézu, že opevnění bylo zničeno husity a zbytky jeho staveb byly použity při výstavbě kostela v Rohovládově Bělé. O opevnění se zmiňuje i August Sedláček, který však čerpal z informací F. A. Hebera.
|
Přihlášení |
