kostel Nanebevzetí Panny Marie

Dochovaná loď je 16,7 m dlouhá, 11,1 m široká, 10,5 m vysoká. Vyzděná je z kvalitních pískovcových kvádříků o jednotné šířce zdiva 1,15 m. Od terénu byla odsazeno bohatě profilovanou soklovou římsou. Loď byla krytá buď trámovým stropem nebo otevřená do krovu nízké sedlové střechy. Obě delší fasády jsou lemovány plochými lisenami, mezi nimiž byly rozděleny na šest polí slepých arkád nestejné výšky i šířky. Arkády zjednodušených forem byly odděleny lisenami (dnes až do úrovně fasád odsekanými) vystupujícími při zemi ze soklové římsy, v jižním průčelí jsou nahoře spojeny oblouky archivolt, v severním průčelí jsou zakončeny rovně. Do oblouků arkád byla vložena půlkruhová okna – v jižní fasádě tři (v prvním, třetím a pátém oblouku počítáno zleva), v severní fasádě dvě (v druhém a pátém poli počítáno opět zleva). Po všech oknech dnes můžeme vidět pouze jejich více či méně patrné zazděné otvory. Na základě výrazného vyosení prvního okna v jižním průčelí proti ose arkády a nestejné šířky jednotlivých oblouků arkád naznačuje J. Hylmerová možnost, že okna a arkády nevznikly současně a kostel tedy mohl mít dvě románské stavební fáze. Obě kratší fasády jsou prostšího provedení téměř bez zdobných prvků, zakončovaly je trojúhelné štíty nízké sedlové střechy. Celý štít je patrný v západním průčelí, kde je v jeho vrcholovém kameni vytesán reliéfní řecký kříž. Asi ve třetině výšky průčelí je zazděn portál původního vstupu na tribunu, případné další detaily jsou překryty omítkou. Od portálu vpravo dolů směřují zazděné kapsy po stupních schodiště, které mohlo být spolu se vstupem kryto předsíní. Obdobně utvářené východní průčelí bylo značně narušeno ubouráním apsidy a jejím nahrazením mladším závěrem. Archeologický výzkum odhalil r. 1991 výběh soklu apsidy se zbytkem profilované římsy a koutové liseny. Tyto poznatky dovolují předpokládat, že apsida byla odsazená, o něco užší než loď a měla tvar neúplného půlkruhu o poloměru mírně přes 3 m. Členěna byla zřejmě lisenami nebo slepými arkádami obdobně jako průčelí lodi. Články pocházející z těchto lisen či arkád byly zřejmě druhotně použity při mladších přestavbách. Do třetího arkádového pole jižního průčelí je vložen ústupkový portál. V obou jeho ostěních jsou do dvou pravoúhlých ústupků na společné trnoži vloženy čtvrtsloupky s patkou zakončenou drápkem a kubickou hlavicí se zalomeným abakem. Archivolty oblouku mají stejné členění jako stojky portálu, nad dveřním otvorem je půlkruhový tympanon zdobený trojúhelným zubořezem. Románský interiér téměř setřely mladší úpravy, jedinými zachovanými pozůstatky jsou dva sloupky nesoucí emporu, které tak vynášely tři pole zaklenutá křížovými klenbami. Sloupky mají kruhový průřez, při zemi jsou ukončeny jednoduchým prstencem a patkami s nárožními drápky dnes skrytými pod zvýšenou dlažbou. Nahoře nesou tribunu kubické hlavice s půlkruhovými pásky a rozšířeným abakem. Hlavice severního sloupku je navíc lemována hvězdicovým vzorem a její pásky jsou zdobeny vroubkováním..

Dosavadní vstup na tribunu nad novým portálem byl zrušen a nový byl proražen v úrovni terénu v jižním průčelí při jihozápadním nároží. Vedl do jižního pole podkruchtí, kam bylo vloženo schodiště na tribunu. Při pozdně renesančních úpravách byla dosud plochostropá loď zaklenuta valenou klenbou s čtyřmi páry lunet vycházejících z pilastrů přizděných k delším stěnám lodi. Současně byla zřejmě zrušena i románská okna a nahrazena v jižní stěně čtyřmi novými okny v osách klenebních lunet, při úpravě fasád byly zřejmě odsekány i románské liseny a slepé arkády. Pro tuto dodatečnou klenbu byl dosavadní románský krov příliš nízký, proto loď dostala novou výrazně strmější sedlovou střechu, jejíž nyní dvojnásobně vysoké štíty jsou zakončeny pískovcovými řeckými kříži. Tuto přestavbu datuje letopočet vyrytý do jednoho z trámů hambalkového krovu do roku 1608. Dalším výrazným zásahem do podoby kostela bylo zboření románské apsidy a její nahrazení obdélným presbytářem se zaoblenými rohy zvýrazněnými lisenami o délce 8,6 m a šířce 7,85 m a o cca 1 m nižším než loď. Jeho zdivo je smíšené, zčásti je složené i ze zbytků románských článků zbořené apsidy. Jižní stěna presbytáře je prolomena dvěma symetricky umístěnými okny, obdobná dvě okna v severním průčelí a jedno ve východním průčelí byla později zazděna a na fasádách se projevují jen jejich niky. Presbytář je zaklenut typově stejnou klenbou jakou má loď zakončenou na východě nad oltářem neckovitě, její subtilnější formy odrážejí oproti lodi poněkud menší rozměry závěru. Obdobně vykazuje podobné rysy s lodí i krov, proto byl staršími autory presbytář považován za současný se zaklenutím lodi na počátku 17. století, později objevená datace v krovu posouvá jeho stavbu do roku 1722. Někdy v rozmezí let 1720–1750 zřejmě v souvislosti s přeměnou kostela na rodovou hrobku hraběcího rodu Straků z Nedabylic byly oba vstupní portály v jižním a západním průčelí zakryty drobnými předsíněmi s profilovanými římsami nad vstupním otvorem a segmentovými štíty sedlových střech. Rodové pohřebiště v nově zřízené (1746) kryptě pod podlahou kostela bylo také vybaveno novým hlavním oltářem, v kostele byla položena nová kamenná dlažba. Podle nápisu na klenáku portálu byla roku 1755 do ohradní zdi vložena centrální stavba márnice ve tvaru trojlistu s vloženými lisenami v rozích a rovným vstupním průčelím. V interiéru je centrální čtvercová místnost s okosenými rohy zaklenutá kopulí se značně poškozenými malbami, kterou doplňují tři apsidy klenuté konchami. Podle zápisu pamětní knihy byly roku 1787 k presbytáři symetricky připojeny téměř čtvercové přístavky oratoře (na severu) a sakristie (na jihu) kryté sedlovými zvalbenými střechami a zaklenuté klášterními klenbami. Sakristie je přístupná jednak z presbytáře, jednak z exteriéru dveřmi na západní straně, od severu ji osvětluje čtyřdílné šambránové okno kryté prolamovanou mříží. Obdobně řešena byla i oratoř na jihu, okno v její jižní stěně i dveře na západě jsou dnes zazděné, takže oratoř osvětluje pouze čtyřdílné okno ve východní fasádě. Po zboření staré barokní zvonice byla po roce 1909 na stejném místě s využitím původního materiálu postavena nová převýšená hranolová věž se štenýřovou konstrukcí a nízkou stanovou střechou..

Nad oltářní menzou s čelní stranou zdobenou reliéfem Obětování Izáka stojí kolem mohutné zděné tumby sousoší dvanácti apoštolů přihlížejících Nanebevzetí Panny Marie. To bylo původně znázorněno dřevěným sousoším Panny Marie mezi anděly, které bylo roku 1779 nahrazeno freskou téhož výjevu od J. Kramolína či jeho žáka zasazenou v nice a obklopenou iluzivními sloupy. Freska byla koncem 19. století zabílena, obnovena byla r. 1931. Do jižního pilíře triumfálního oblouku je vložen epitaf hraběte Jana Petra Straky z Nedabylic (†1720). Na konzole vystupující ze zdi je položen sarkofág s rodovým znakem opřeným o konzolu s dvěma orlími pařáty. O sarkofág se levou rukou opírá polopostava hraběte Straky oděného ve zbroji s dlouhou alonžovou parukou na hlavě, který pravou rukou ovinutou pláštěm kyne směrem k oltáři. Za jeho zády klečí dítě s přesýpacími hodinami a lebkou v rukách. Nad poprsím rozprostírá okřídlený stařec Chronos zvlněnou drapérii s latinsky psaným epitafem ze zlaceného písma. A. Cechner na počátku 20. století zaznamenává tři náhrobní desky osazené do dlažby nad kryptou, dva s erby Nejedlých z Vysoké, třetí s kohoutem Straků z Nedabylic. V podlaze jižní předsíně uvádí dětský náhrobník datovaný rokem 1592. Do polí lodi při vítězném oblouku jsou proti sobě umístěny dva barokní panelové oltáře z doby kolem r. 1740. Severní oltář má v zaskleném výklenku s širokým vyřezávaným rámem sošku Madony s Ježíškem, kolem něj je umístěno sedm oválných obrázků a několik sošek. Stejně vybaven je i jižní oltář, kterému dominuje obraz Svaté rodiny. V lodi proti vstupu stojí novogotický oltář sv. Jana Nepomuckého tvořený třemi slepými arkádami se sochami světců Jana Nepomuckého se sv. Prokopem a sv. Vojtěchem po stranách. Proti epitafu je na severním pilíři vítězného oblouku dřevěná kazatelna se stříškou zakončenou sochou Hospodina s knihou v ruce z první poloviny 19. století. Malá křtitelnice na třech nožkách byla přelita roku 1831..

Merhautová) byly Libčany uvedeny v zakládací listině opatovického kláštera (falsum hlásící se k r. 1073), E. Nohejlová-Prátová však jméno „Liubichas“ vykládá jako Libišany, tedy ves západně od Opatovic. Někdy na konci 12. či na počátku 13. století zde byl postaven románský tribunový kostel. Datování jeho vzniku kolísá, V. Mencl jej nejprve zařadil do 20. let 13. století, později posunul jeho vznik hlouběji do konce 12. století. A. Merhautová jej přiřazuje zejména podle užití slepých arkád přinejmenším inspiračně k tzv. doksanské skupině a na základě této podobnosti datuje do doby kolem první čtvrtiny 13. století. Zatím pravděpodobně poslední práce J. Hylmarové z roku 2007 souvislost s doksanským okruhem odmítá a na základě analogií v podobě arkád, portálu a tribuny uvažuje o první čtvrtině 13. století, blíže k jeho počátku. Obdobně nejnověji Dalibor Prix na základě obdobných východisek slohové analýzy datuje kostel do doby kolem roku 1230. Románský tribunový kostel byl orientovaná stavba s obdélnou lodí zakončenou apsidou, kolem kostela se rozkládal hřbitov. Roku 1352 je kostel v rejstříku papežského desátku zmiňován jako farní (stejně tak v letech 1384, 1395 a 1397). V dalších staletích kostel z pramenů mizí, znovu se s ním setkáváme až v libčanské pamětní knize založené roku 1736, která však čerpá z nějaké starší nedochované předlohy údaje až k roku 1666. Jako sídlo samostatné farnosti slouží s krátkou přestávkou v letech 1673–83 dodnes. V současnosti však nemá farnost vlastního kněze a je spravována farářem z Dobřenic. Při gotické přestavbě na přelomu 15. a 16. století kostel dostal nový vstup v západním průčelí. Před rokem 1608 byla dosud plochostropá loď zaklenuta, přičemž byla výrazně zvýšena střecha nad novou klenbou. Na počátku 18. století (kolem r. 1722) byl kostel dále přestavován, zřejmě v souvislosti s přestavbou nedalekého zámku – románská apsida byla zbořena a nahrazena obdélným presbytářem. Kolem roku 1740 byly před jižní a západní portály postaveny předsíně, kostel dostal nové vnitřní vybavení pocházející z dílny M. Brauna. Roku 1746 byla zřízena nová krypta. Kresba F. B. Wernera z poloviny 18. století zachycuje kolem kostela ohradní zeď, před níž stojí dřevěná hranolová zvonice. Zřejmě až po pořízení této kresby byla západně od kostela do ohradní zdi vložena márnice ve tvaru trojlistu datovaná do r. 1755. K roku 1787 zmiňuje pamětní kniha stavbu oratoře, současně vznikla i slohově shodná sakristie. V letech 1869–73 byly restaurovány sochy z mobiliáře, další restaurátorské zákroky byly prováděny např. r. 1881 či 1931. Roku 1909 byla zbořena stará zvonice. Nahrazena měla být novou věží před západním průčelí kostela, o její stavbě se však nedochovaly žádné doklady a ani průčelí nevykazuje žádné stopy. K realizaci věže tedy zřejmě nedošlo a stržená zvonice byla znovu vystavěna v původním místě. V roce 1942 byly provedeny opravy kostela, při kterých byly po sejmutí omítek lodi odhaleny relikty románského stavu. Další poznatky o dějinách a podobě kostela přinesly výzkumy provedené v posledních letech..