synagoga

V jeho jihovýchodním koutu je situována očistná lázeň mikve. Budova synagógy zaujímá protáhlý obdélný půdorys. V části do náměstí je budova dvoupodlažní, dále pak navazuje lodní prostor synagogy. Hlavní západní, do náměstí orientované průčelí je trojosé, vodorovně rozdělené patrovou, svrchu oplechovanou římsou. Je členěné v přízemí i patře čtyřmi svislými průběžnými pilastry, s rozlišenými sokly a kamennými hlavicemi vynesenými až nad korunní římsou. Oba středové pilastry, v patře zvýrazněné, výškově převyšují nad korunní římsou oba krajní pilastry a svírají trojúhelný štítek vynesený nad korunní římsou a zdůrazňující střední osu průčelí. Na střední ose je v přízemí proražen vysoký obdélný vstupní otvor, rámovaný kamenným portálem. Dveře jsou dřevěná dvoukřídlá. Na šířku vchodu je v patře prolomeno obdélné okno v rovném ostění. Stěna pod parapetem okna je členěna šířkově obdélným vpadlým polem, do něhož je dodatečně vsazena pamětní deska. Přední trakt budovy je zastřešen sedlovou střechou, jejíž hřeben běží rovnoběžně s uliční frontou. Krytinou je plech. Za zmíněným štítem kolmo vybíhá malé sedlo, jehož hřeben se váže do hřebene střechy. Nad zadním traktem, nad prostorem lodi synagogy je pultová střecha se hřebenem vážícím se k boční severní stěně jižně stojícího domu. Také tato střecha je kryta plechovými pásy. Zadní průčelí budovy, orientované do malé uličky, je trojosé. Na obou krajních osách jsou prolomeny vysoké úzké jemně zahrocené okenní otvory v rovném ostění, které společně s větším, o něco výše prolomeným kruhovým oknem na střední ose, prosvětlují interiér modlitebny. Stěna zadního průčelí je užší o šířku uličky, táhnoucí se v celé hloubce modlitebny mezi její boční severní stěnou a jižní boční stěnou severně přistavěné budovy. Do této uličky s jedním rozpěrným prampouchem ústí z předního traktu synagógy obdélný vchod, uzavřený jednokřídlými dřevěnými dveřmi. V patře je na ose tohoto vchodu prolomeno obdélné okno v rovném ostění..

V dobách dávno minulých se mu říkalo Židovské město. Dobruška byla totiž jedním ze šesti míst v Podorlicku, kde se usadili Židé. První židovští obyvatelé přišli do města již ve 2. polovině 16. století a písemné prameny dokládají, že zde žili i v 17. století. Židé bydleli zpočátku v nájmech rozptýleně po celém městě. Až na základě císařského nařízení jim byly r. 1721 dány do dědičného pronájmu domy na dnešním Šubertově náměstí, kde stála i synagoga. Od ostatní zástavby je odděloval jen jakýsi prkenný plot, který však definitivně zanikl zřejmě ještě v 18. století. Požárům v letech 1806 a 1866 padla za oběť i židovská čtvrť včetně synagogy, která byla do dnešní novogotické podoby přestavěna v roce 1868. V padesátých letech 20. století koupila budovu synagogy Českobratrská církev evangelická a otevřela v ní svou modlitebnu, která je k tomuto účelu využívána dosud. Dům č. p. 45 vedle synagogy sloužil jako obydlí rabína. Počátkem minulého století jej koupil Václav Malý, který zde provozoval poštu. Od roku 1984 je v domě umístěno Vlastivědné muzeum (viz samostatné heslo). Jeho součástí je i sousední synagoga. Židovští obyvatelé žili v Dobrušce až do osudného 18. prosince 1942, kdy byli na základě tzv. norimberských rasových zákonů násilně odvlečeni do internačního tábora v Terezíně a odtud pak do vyhlazovacích nacistických koncentračních táborů. Z pětačtyřiceti jich přežil a do Dobrušky se vrátil jen jediný. Židovská obec v Dobrušce, stejně jako v mnoha jiných místech, zanikla. V těsném sousedství synagógy, dnešní budovy dobrušského muzea, se nacházel rabínský dům. V minulosti byly oba domy propojeny vchody, směřujícími do úzké středověké uličky. Dodnes je tato ulička, překlenutá nádherným prampouchem, vidět při pohledu na zadní trakty objektů. Rabínský dům sloužil i jako škola a v 19. století zde bydlel židovský řezník, připravující rituálně čisté maso podle pradávných přísných předpisů. Počátkem 20. století, kdy se již mohli Židé bez překážek stěhovat volně po celém městě, byl dům prodán Václavu Malému, který zde zřídil poštu. Později sloužil jako dům obytný, a to až do 80. let minulého století, kdy jej získalo dobrušské muzeum. Staré poslání domu jako sídla představeného židovské obce dávno upadly v zapomnění. Až v letech devadesátých došlo k oživení, a to značně razantnímu a překvapivému. V souvislosti s přípravou stálé expozice podorlického judaismu v bývalé synagóze v Rychnově nad Kněžnou navštívil Dobrušku autor scénáře Dr. Arno Pařík s úmyslem prohlédnout si domy bývalého dobrušského židovského ghetta. Velkou pozornost věnoval nejen průzkumu synagogy, ale i sousedního rabínského domu. Při prohlídce objektu vešel i do malého sklepení, které se svým charakterem vymykalo ostatní stavbě. Mělo neomítnuté kamenné zdivo, sklenuté jedním valeným obloukem a podlahu o tři schůdky níže než zbytek domu. U vnější zdi se nacházela nádrž s vodou o půdorysných rozměrech 1 x 2 metry. Vodní nádrž plnila funkci mikve, tedy rituální očistné lázně. Mikví se zachovalo jen velmi málo a okolnost, že dobrušská mikve se našla v objektu, sloužícím muzeu, ji přímo předurčila k tomu, aby jako jediná památka svého druhu v ČR byla zpřístupněna veřejnosti. Objekt synagogy v Dobrušce je od r. 1992 zapsán v seznamu kulturních památek ČR..