
Rozsáhlý areál zájezdní hospody vystavěl na rozvalinách maloskalické tvrze roku 1824 Josef Steidler. Vlastní hospoda je široký jednopatrový dům s klasicistní úpravou průčelí. Na dvoře bývala na čtyřech mohutných kamenných sloupech otevřená kočárovna s dvěma vjezdy a s maštalí pro dvacet koní. Hospoda byla zřízena při nově postavené císařské silnici a byla tehdy mezi formany velmi oblíbená. Roku 1836 přistavěl Josef Steidler k přední části hostince maštale, kůlny, lednice a nad Úpou postavil prosklený zahradní pavilon s výhledem k městu. Nad kočárovnou tehdy vznikl sál, který věnoval nově založenému Jiřinkovému spolku a jeho Jiřinkovým slavnostem. V druhé polovině 19. století návštěvnost hospody slábla, část přepravy se přesunula na nově vybudovanou železniční trať z Josefova do Malých Svatoňovic a později do Trutnova. Zájem o hospodu ještě poklesl s otevřením trati Choceň - Náchod - Vratislav. Syn Josefa Steidlera, Václav proto v roce 1877 hospodu prodal voršilkám, vypovězeným ze slezské Svídnice. Ty areál postupně upravily na klášter s německým výchovným ústavem a školou. Jeptišky ohradily areál vysokou zdí, přistavěly budovy nad řekou a nad rozvalinami tvrze a nedaleko mostu přes řeku postavily roku 1888 kapli. Roku 1919 koupil areál továrník Zdeněk Böhm. Ve 20. letech zboural kapli a přistavěl věž spojující dvě dosud samostatné budovy. Po druhé světové válce měnil areál několikrát majitele, až jej získal závod národního podniku Tiba. Dnes patří areál městu.
výročí úmrtí spisovatelky. Budova včetně Jiřinkového sálu byla stylově upravena, z bývalé kočárovny vznikla výstavní síň a po zbourání klášterní zdi mezi muzeem a malou farou byl založen Jiřinkový park. V roce 1970 byl v parku odhalen pomník sedmnáctileté Barunky Němcové-Panklové (viz samostatné heslo), připomínající Barunčinu účast na prvním Jiřinkovém bále roku 1837.
K slavnostnímu otevření nedošlo, protože 28. prosince 1986 obě sousedící muzea vyhořela. Muzejní budovy byly během tři a půl roku opraveny a v květnu 1990 slavnostně otevřeny..