Pův. dřevěný kostel z 13. stol., po r. 1347 přestavěn na kamenný Petrem z Rožmberka. Barokně upraven r. 1712, přestavěn po požáru r. 1830. Vybavení je novobarokní, z třetiny 19. stol. Z kostela pochází pozdně gotická Žiželická monstrance z r. 1510.
Jednolodní, obdélný kostel s pětiboce uzavřeným kněžištěm, obdélnou sakristií po severní straně presbytáře a hranolovou věží v západním průčelí. Presbytář je zvenčí zakončen gotickými opěráky, je osvětlen vysokými úzkými hrotitými okny bez kružeb. Přízemí věže je rovněž gotické. V severní stěně lodi je zazděný sedlový portálek. Loď i presbytář jsou dnes plochostropé, s nástropními malbami z 19. století. Z původního raně barokního vybavení z roku 1681 se po požáru v roce 1830 nic nedochovalo. Současné vybavení je novobarokní. Hlavní oltář je z roku 1830 od J. Richtery, s obrazem sv. Prokopa od I. Rause z roku 1831. Boční oltář sv. Anny z roku 1835 je od A. Kintzlera. Z kostela pochází pozdně gotická Žiželická monstrance z roku 1510, významná památka pozdně gotického zlatnictví, která je uložena na biskupství v Hradci Králové.
Milan Caha, 6.10. 2009
Kostel sv. Prokopa byl založen ve 13. století Dětochem z Třebelovic a Hradištka. Původní kostel byl asi dřevěný. Po roce 1347, za Petra z Rožmberka, byl kostel vystavěn jako kamenný. Barokně přestavěn byl v roce 1712, upraven byl po požáru v roce 1830. Nejvyšší část věže byla přistavěna až v roce 1959.
Milan Caha, 6.10. 2009
(Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 4. Praha, nakladatelství ČSAV Academia, 1982)
