kostel sv. archanděla Michaela

Dnešní kostel svatého Michaela stojí v místě rotundy stejného zasvěcení z 9. století, která byla součástí velkomoravského sídelního okrsku na nízkém pahorku nad řekou Moravou. Základy a zdivo rotundy byly objeveny při archeologickém průzkumu v roce 1962. Pod podlahou dnešního presbytáře se dochovalo úplné zdivo základů okrouhlé lodi z lomového pískovce, spojované malým množstvím malty, místy přesahující až 23 cm nad úroveň původního terénu. Základy lodi přesahující dnešní půdorys kostela se nedochovaly, ze základu původního kněžiště zůstaly jen nepatrné fragmenty pod dnešní sakristií. Již v roce 1887 byly při opravě kostela objeveny jiné doklady starobylosti tohoto chrámu – fragmenty antických cihel. V roce 1958, kdy byla při opravě kostela odstraněna omítka po celém obvodu kostela, bylo v jeho zdivu identifikováno 124 kusů římských cihel. Další antické cihly a jejich fragmenty byly objeveny v sondách kolem kostela, včetně nálezu téměř úplně zachovalé deskovité cihly s označením římské legie (LEG XIIII G ANT). Rotunda byla užívána i po zániku Velkomoravské říše. Nepřímé prameny potvrzují existenci zdejšího farního a hřbitovního kostela v 11. a 12. století. V 1. polovině 13. století rotundu přestavěli velehradští cisterciáci na kostel s obdélníkovou lodí a pravoúhlým kněžištěm. Po založení královského města Hradiště se kostel sv. Michaela stává farním i pro nové město a hradišťský kostel sv. Jiří je tehdy veden jako filiální. V roce 1550 prodávají cisterciáci Staré Město městu Hradiště a úlohy kostelů se vymění. V roce 1645, za obléhání Hradiště švédskými vojsky, byl kostel svatého Michaela vypálen. Obnoven byl v roce 1734, kdy v zásadě získal současnou podobu. V 30. letech 20. století k němu byla přistavena sakristie.