Hrabyně

V držení tohoto rodu Hrabině zůstala až do roku 1528, kdy ji Jiří Bítovský z Bítova postoupil Jindřichovi z Fulštejna. Právě v této době je poprvé připomínána i zdejší tvrz. V roce 1535 získal od Fulštejnů Hrabyni Jindřich Šíp z Bránice a v roce 1565 Jiří Tvorkovský z Tvorkova. Při této příležitosti opět připomínána tvrz. V roce 1647 získává panství Marie Magdalena Sirakovská z Pěrkova a roku 1687 Maxmilián Mistrovský z Nemyšle. Za Arnošta Benjamina Mistrovského byl v Místech hrabyňské tvrze nebo v její těsné blízkosti vystavěn v roce 1756 pozdně barokní zámek. Architektonický ráz stavby byl opožděně ovlivněn tvorbou J. L. Hildebrandta. V roce 1832 koupil od Mistrovských zámek a panství Arnošt Ota Čejka z Badenfeldu, avšak již roku 1837 prodává panství řádu německých rytířů. Ten v roce 1862 – 63 provedl přestavbu zámku. Tehdy byla budova zvýšena o polopatro (původní patro naznačovala zachovalá korunní římsa). Řád byl majitelem zámku až do roku 1939. Zámek již tehdy neplnil sídelní funkci a sloužil jen pro občasný pobyt představitelů řádu a pro správní účely. V roce 1919 byl řádový majetek vzhledem k těsným vazbám řádových představitelů na Habsburky (velmistrem byl i arcivévoda Evžen Habsburský) postaven pod nucenou správu nově vzniklého československého státu. Do roku 1938 bylo patro zámku využito jako měšťanská škola. V roce 1939 nacisti zrušili řád německých rytířů a zabrali jejich majetek. Po skončení války byla na německý majetek uvalena československým státem národní správa a v roce 1946 byl zámek konfiskován. Již v té době však zámek fakticky neexistoval. Na jaře 1945 při bojích o Opavu a Ostravu byl zámek, který sloužil jako lazaret, spolu s celou vsí velmi vážně poškozen a změnil se ve zříceninu. Střecha neexistovala, druhé polopatro bylo částečně zřícené, stejně jako všechny stropy v interiéru. V polovině 50. let byla zřícená hlavní zámecká budova definitivně zbořena a v jejím místě zůstala jen hromada suti. Později byly v prostoru zámku postaveny architektonicky nevýrazné objekty pošty a hasičské zbrojnice. Do současnosti se zachovala část budov bývalého zámeckého dvora, jež jako upravené slouží především hospodářským účelům. Rovněž doposud stojí cenná budova bývalé míčovny (oranžemi, sýpky) na severovýchodě, jež je některými odborníky považovaná za bývalou hrabyňskou tvrz.

Později byla budova rozdělena na několik pater sýpky. Dnes jsou tyto patra propadlá a odklizená. Mansardovou střechu nahradila střecha sedlová a západní přístavek znehodnotila přestavba na garáž. Východní přístavek je bez střechy. Od roku 1995 je prý připravována rekonstrukce, avšak dnes, v roce 2006, tomu nic nenasvědčuje. Pouze stavebně – historický průzkum při opravě budovy by dal odpovědi na otázky kolem staré tvrze..

Střední rivalit završoval barokní prolamovaný štít s hodinami. Zámek byl původně zastřešen vysokou trojdílnou mansardovou střechou (viz veduta z r. 1823). Veškeré přízemní místnosti zámku byly klenuté. Dvě přízemní budovy, které sloužily provozu zámku, se táhly od zámku k severozápadu a ohraničovaly tak čestný dvůr. Mezi dvojicí dalších hospodářských budov, delšími stranami rovnoběžné s delší stranou zámku, byla umístěna vstupní brána do celého zámeckého areálu. Bezprostřední okolí zámku bylo upraveno ve v zahradu francouzského stylu, která byla na severovýchodě ohraničená budovou míčovny a oranžérie, zbývající areál ohraničovala prostá zeď, zvaná někdy také „panská“. Někdy mezi léty 1823 – 36 byla jihovýchodně od zámku, při ohradní zdi areálu postavena přízemní budova, spojená s hlavní zámeckou budovou 12 m dlouhou valeně klenutou chodbou. Tento objekt sloužil jako zámecká kuchyně. V letech 1862 – 63 byl zámek zvýšen o druhé patro. Celková vnější úprava fasády byla přizpůsobena původní barokní fasádě zámku. Původní výšku i nadále naznačovala zachovaná římsa nad prvním patrem. Zvýšený průčelní střední rizalit opět zvýraznil štít s hodinami a do kartuše nad původním vstupním portálem byl nově vkomponován řádový znak. Změna nastala v konstrukce střechy, tu nyní tvořila nízká valbová střecha.