Dobroslavice

V době vlastnictví Tvorkovských z Vrbna byla tvrz přestavěna v renesanční zámek. Zásluhu na přestavbě měl Albert z Vrbna v roce 1577. Později zde sídlili například Bruntálští z Vrbna, pánové z Choltic a Cikáni ze Slupka a také rod Giannini z Itálie. Úpadek zadluženého a chátrajícího panství dovršil požár celé obce v roce 1638, který zasáhl i dvůr. V letech 1813 až 1819 byl Josefem Czaderským vybudován park při zámecké budově. Dnešní mohutné dřeviny byly vysázeny převážně v letech 1902 až 1905. Od roku 1860 patřilo panství až do zániku zámku v roce 1945 Wilczkům, kdy byl zámek zkonfiskován na uhlobaronovi Janu Wilczkovi. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 1906, kdy vzniklo také schodiště středního traktu. Poslední podoba zámku byla tvořena jednopatrovými budovami o zastavěné ploše 1052 m2. V přízemí byly klenuté stropy, v patře stropy trámové. Krov byl dřevěný, sedlový, krytý přírodní modrou břidlicí. Přízemní zdivo kamenné, patro cihlové. Omítky byly štukové, podlaha parketová, v části budovy bylo instalováno ústřední topení, jinde pak pokoje vytápěny kachlovými kamny. Zámek byl zařízen k obývání, v letních měsících zde sídlil majitel. Při tzv. Ostravské operaci v dubnu 1945 byl zámek značně poškozen granátovou palbou a požárem. Přesto díky dobrému stavu byly zachovány hlavní zdi a také fasádní omítky. Nepoškozené byly i klenby v přízemí, zato celé první patro vyhořelo i s nábytkem a cennými sbírkami a zcela chyběla i střecha. Nejdéle se zachovalo jihozápadní křídlo v původní výšce až do roku 1951. Z něj jsou dodnes patrné novodobě upravené rohové základy budovy. První snaha o obnovu zámku k znovuužívání z 11. 12. 1945 měla rozpočet téměř dva milióny Kčs. Mělo dojít k postavení nové střechy, zakrytí modrou břidlicí a veškeré další práce v poničeném patře. Uvažovalo se o ozdravovně pro horníky a dělníky, ale situování obytných místností na severní a severozápadní stranu nebylo této myšlence příznivé. Nicméně se apeluje na nutnost zabránit dalším škodám na budovách díky absenci zastřešení. Peníze se ovšem nepodařilo zajistit. Historicky nejcennější severovýchodní trakt byl po první zimě velmi poškozen povětrnostními vlivy a dodatečným pleněním. Koordinační komise 22. 5. 1946 nedoporučila obnovu zámku, protože na území Čech a Moravy je prý téměř 400 nepoškozených zámků, které postačí pro rekreační účely. Přesto se místní národní výbor snažil získat dotaci u Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně. Nicméně se opět dočkali jen odmítnutí a návrhu na zboření zámku. Poslední zamítnutí prosby o finanční pomoc mělo na svědomí ministerstvo školství a osvěty na konci roku 1947. Žádost o pomoc zahrnovala nový nižší rozpočet, který měl alespoň provizorně zastřešit nejzachovalejší křídlo zámku, které by sloužilo jako obecní kancelář, knihovna, čítárna a také místnost pro osvětovou službu. Dokonce byl částečně připraven i materiál na zastřešení, které se mělo do konce roku 1947 realizovat. K obnově ovšem opět bohužel nedošlo, každým rokem obvodové zdivo dále chátralo a posléze bylo na základě doporučení použito k obnově zničené obce. V roce 1955 ze zámku již nezbylo prakticky nic, jen terénní pozůstatky. Podařilo se alespoň zachovat většinu zámeckého parku, kde stojí za povšimnutí zřícený kamenný most z přelomu 19. a 20 století, zrenovovaná barokizující váza na hranolovém podstavci a sochařské dílo kombinující artefakty z 15. a 20. století. Vápencový sloup se sochou P. Marie nechal vyhotovit Jan Nepomuk Wilczek. Dokončen byl benedikací (žehnáním) v roce 1903..

Otec Leopoldiny hraběnky Giannini, Leopold Rudolf baron Poppen se narodil 9.srpna 1682 ještě na bíloveckém zámku. Manželství Leopoldiny a Alexandra Gianniniho vydrželo sice dlouhých 22 let, ale nebylo šťastné. Po společné dohodě bylo rozvedeno roku 1766, což musel být na tehdejší dobu obrovský skandál. Leopoldina ve své závěti datované 1. března 1771 odkázala svůj statek a zámek Drslav (dnes Dzierzyslaw okr. Glubczyce v Polsku) králi Friedrichovi II. Ten však dědictví odmítl. Leopoldina zemřela 6. ledna 1773 na svém drslavském zámku, který tolik milovala. Zámek hraběnky Giannini dnes již také nestojí. Ernst Friedrich se znovu neoženil. Ve své závěti odkázal panství Dobroslavice a dvůr v Plesné včetně obrazů, šperků, knih, koní i řádu, který obdržel od Marie Terezie, svému strýci plukovníkovi Josefu hraběti Wengerskému. Další části majetku získaly sestry jeho bývalé manželky, Maria Johanna baronka von Poppen, provdaná hraběnka Gessler a Marie Gabriela Antonia Walburga baronka von Poppen, provdaná Skrbenská z Hříště. Říšský hrabě Ernst Friedrich Alexander Giannini zemřel po dlouhé těžké nemoci ve Vídni 7. března 1775..