
Na vrchol Lysé hory vede několik těžších i lehčích turistických značených tras. Z obce Malenovice, které leží na severozápadním úpatí hory, vedou dvě trasy. Na žlutou je nejlepší se napojit u hotelu rajská bouda. Trasa vede údolím Satiny, kolem hostince U Veličků, a po hřebeni Lukšince k místu, kde se napojuje na červenou značku z Ostravice. Modrá značka vede z frýdlantského nádraží, přes Malenovice, kopec Hradovou až k památníku Ivančena. Dále pokračuje přes hřeben Malchor od severu k vrcholu Lysé hory. Z místní části Frýdlantu vede zelená trasa. Začíná zde na nádraží a jde kolem toku Bílého potoka, úpatím Ostré hory až k rozcestí na Lukšinci, kde se napojuje na červenou značku z Ostravice. Z obce Ostravice vedou čtyři trasy. Modrá z vlakové zastávky Ostravice-zastávka a jde kolem Ostré hory. Napojuje se na zelenou značku z Nové Dědiny. Červená značka vede z nádraží v Ostravici… číst dále
Lysá hora tvoří v rámci Moravskoslezských Beskyd samostatný masív oddělený od ostatních částí hor hlubokými zářezy údolí řeky Ostravice (na západě), Mohelnice (na východě) a Řečice (na jihu). Z vrcholu zvaného lidově Gigula (tento starý název obnovil básník Petr Bezruč), který má 1324 m, vybíhají 4 rozsochy (hřebeny) nazývané "Lukšinec” (na západ), "Malchor” (na sever), "Zimní Polana” (na východ) a "Velký Kobylík” ( k jihu). Existuje však zde další velké množství malých a menších hřebenů a hřebínků. Celý masiv hory je tvořen flyšovými souvrstvími vlastních godulských vrstev slezského příkrovu, které zde dosahují až kilometrových mocností. Godulské vrstvy jsou tvořeny převážně pevnými, jemnozrnnými pískovci s charakteristickou nazelenalou barvou. Typické jsou prudké svahy (15° 41´ je třetí největší v ČR) a zaoblené hřbety. Lysohorská flóra je tvořena čtyřmi vegetačními stupni - jedlobukový, smrkobukový, bukosmrkobukový a smrkový.… číst dále
První zmínka o Lysé hoře pochází z roku 1261, kde je ve staré listině jmenována jako Lissa huera. Její vrchol a pojmenování se ještě několikrát objevilo na starších mapách (např. mapa Hukvaldského panství z doby kolem r. 1700). Lysá hora patřila vždy pod území Slezska. Nejinak tomu je i dnes. Význam Lysé hory a její spojení s lidským faktorem začal vzrůstat až s rozvojem turistiky, ke kterému zde docházelo až s poslední třetinou 19. století. Tehdy byli majiteli Frýdecka Habsburkové. Za arcivévody Albrechta Habsburského byla vybudována kolem roku 1870 těsně pod vrcholkem Lysé dřevěnou loveckou boudu, kde panstvo z Těšína či Frýdku přijíždělo hlavně v době honů. Lysá hora se bohužel stala koncem 19. století symbolem germanismu v Pobeskydí a aby to bylo ještě více zdůrazněno, byla kolem roku 1880 za hmotné podpory Těšínské komory a ostravských průmyslníků postavena první útulna na památku výstupu arciknížete Albrechta… číst dále
Lysá bývala každoročním cílem slezského barda, básníka Petra Bezruče. Ten zde ještě ve svých 85 letech naposledy udělal výšlap. K uctění jeho památky pořádají turisté "oblasti Beskydy” a "oblasti Slezsko” vždy v měsíci září tradiční akci "Výplaz na Lysou”.
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.