
Beskydská perla, královna Beskyd či beskydská krasavice – i tak bývá mnohými označována nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd – Lysá hora. Se svou výškou 1324 metrů a typickým tvarem s homolovitým vrcholem lidově zvaným Gigula dominuje celému kraji.
Lysá hora dennodenně přitahuje desítky nadšených turistů nováčků i skalních příznivců zvaných Lysaři, aby se mohli z vrcholu pokochat neopakovatelným rozhledem na všechny světové strany. Za dobrého počasí máme celé Beskydy jako na dlani, stejně tak Ostravsko na severu. Když se poštěstí, vidíme vrcholky Jeseníků, Vysokých a Západních Tater, Malé a Velké Fatry či Javorníků.
Ačkoliv již takřka 30 let neexistuje na Lysé hoře žádná turistická chata, je možno se občerstvit v bufetu zvaném Šantán a Plesnivka (nad vstupem nápis chata Lysá hora). Kromě toho se na vrcholu nachází i meteorologická stanice, stanice horské služby ubytovna Kameňák, ale především novodobá dominanta vrcholu – majestátný televizní vysílač se svou nepřehlédnutelnou siluetou.
Lysá hora je zkrátka nádherná. Nejen svou vzácnou faunou a flórou, ale převážně svým duchem a atmosférou, která je upozorňuji velmi nakažlivá.
Na žlutou je nejlepší se napojit u hotelu Rajská bouda. Trasa vede údolím Satiny, kolem hostince U Veličků, a po hřebeni Lukšince k místu, kde se napojuje na červenou značku z Ostravice. Modrá značka vede z frýdlantského nádraží, přes Malenovice, kopec Hradovou až k památníku Ivančena. Dále pokračuje přes hřeben Malchor od severu k vrcholu Lysé hory. Z místní části Frýdlantu vede zelená trasa. Začíná zde na nádraží a jde kolem toku Bílého potoka, úpatím Ostré hory až k rozcestí na Lukšinci, kde se napojuje na červenou značku z Ostravice. Z obce Ostravice vedou čtyři trasy. Modrá z vlakové zastávky Ostravice-zastávka a jde kolem Ostré hory. Napojuje se na zelenou značku z Nové Dědiny. Červená značka vede z nádraží v Ostravici a přes Butořanku směřuje po hřebenu Lukšince od západu až na vrchol Lysé hory. Podél této značky, těsně pod vrcholem, nachází se mnoho pomníčků a křížů na památku obětem Lysé hory. Nedávno zde byl dokonce vztyčen 4 m vysoký kříž, jako celková upomínka na tyto oběti. Modrá značka jde z údolím Mazáku na Butořance se napojuje na červenou značku. Žlutá značka vede z hráze přehrady Šance a přes PR Mazácký grúnik a Mazák dojde od jihu až na vrchol. Z obce Krásná na východním úpatí masivu Lysé hory vedou dvě turistické trasy. Červená z Visalají a žlutá z centra obce Krásná..
Ptáte se proč to dělají?.... těžko říci. Mnohdy jsou nechápáni, mnohdy jsou obdivováni. Člověk musí výstup na Lysou zažít, aby tyto „Lysaře“ někdy pochopil. Existují i tací, kteří mají i přes 300 výstupů za rok! A jsou mezi nimi i ženy.
1956)
Srážky
Lysá hora má průměrně 224 dny se srážkami
Průměrné roční srážky : 1440,0 mm
Rok s nejvyššími srážkami: 1913 (2255 mm)
Rok s nejnižšími srážkami: 1992 (1072 mm)
Absolutní denní maximum spadlých srážek: 233,8 mm (6. 7. 1997 –jindy průměrná hodnota celého července)
Sníh
Na Lysé hře sněží v průměru 108 dnů v roce
Alespoň 1 cm sněhu zde leží 172 dnů v roce
Nejdéle zde ležel sníh v zimě 1974/75 (213 dnů), nejméně v zimě 1989/90 (101 den)
Průměrná zimní sněhová pokrývka: 196 cm
Nejvíce sněhu: 1910/11 (491 cm)
Nejméně sněhu: 1925/26 (65 cm)
Oblačnost
Během roku je obloha nad Lysou horou pokryta oblačností průměrně ze 71 %
Nejzamračenější rok: 1966 (79 %)
Nejméně zamračený rok: 1982 (61 %)
Vítr
Roční průměrná rychlost větru: 6,7 m/s (24,1 km/h)
Absolutně největší náraz větru: 44 m/s (6. 5. 1968)
Mlha
Na Lysé hoře je mlha průměrně 273 dnů v roce
Bouře
Průměrný roční výskyt je v 37 dnech
Nejvíce v červnu (10 dnů)
Nejméně v zimních měsících (minimální).
Existuje však zde další velké množství malých a menších hřebenů a hřebínků. Celý masiv hory je tvořen flyšovými souvrstvími vlastních godulských vrstev slezského příkrovu, které zde dosahují až kilometrových mocností. Godulské vrstvy jsou tvořeny převážně pevnými, jemnozrnnými pískovci s charakteristickou nazelenalou barvou. Typické jsou prudké svahy (15° 41´ je třetí největší v ČR) a zaoblené hřbety. Lysohorská flóra je tvořena čtyřmi vegetačními stupni - jedlobukový, smrkobukový, bukosmrkobukový a smrkový. Vrcholová holina, která leží už nad horní hranicí lesa, byla uměle vysázena kosodřevinou. Právě podle původní holiny získala hora svůj název. Vrchol býval lysý – lysá. Nachází se zde populace původního horského ekotypu beskydského smrku ztepilého, jedle bělokoré, javoru klenu, buku lesního či jilmu horského. Na vrcholu a úpatích můžeme najít také zástupce vzácných bylin jakými jsou např. meruzalka alpinská, růže alpská, zimolez černý, které jinde téměř vymizely, podbělice alpská, papratka alpská, bika lesní, brusinka obecná a typické karpatské kyčelnice žlaznatá či hořepník tolitový. Ze zástupců fauny patří k nejvzácnějším a kriticky ohroženým druhům rys ostrovid, jeřábek lesní, čáp černý, strakapoud bělohřbetý kos horský a datlík tříprstý. Zaznamenaná jsou pozorování medvěda hnědého a vlka, do konce 19. století zde hnízdil i orel skalní a orel křiklavý.
K Radiokomunikačnímu objektu Lysá hora přináleží i vodní zdroj Zimný, jenž slouží k zásobování vodou pro potřeby objektu a dalších subjektů na vrcholu Lysé hory. Dále je ve správě Radiokomunikací i účelová komunikace z Papežova na Lysou horu, která je jedinou spojnicí na vrchol Lysé hory.
1700). Lysá hora patřila vždy pod území Slezska. Nejinak tomu je i dnes. Význam Lysé hory a její spojení s lidským faktorem začal vzrůstat až s rozvojem turistiky, ke kterému zde docházelo až s poslední třetinou 19. století. Tehdy byli majiteli Frýdecka Habsburkové. Za arcivévody Albrechta Habsburského byla vybudována kolem roku 1870 těsně pod vrcholkem Lysé dřevěnou loveckou boudu, kde panstvo z Těšína či Frýdku přijíždělo hlavně v době honů. Lysá hora se bohužel stala koncem 19. století symbolem germanismu v Pobeskydí a aby to bylo ještě více zdůrazněno, byla kolem roku 1880 za hmotné podpory Těšínské komory a ostravských průmyslníků postavena první útulna na památku výstupu arciknížete Albrechta s rodinou na vrchol Lysé hory. Tu tvořila prostá komora se spižírnou a světnice se stoly a lavicemi, které sloužily i k přespání. Zcela novou útulnu Erzherzog Albrecht-Schutzhaus (útulnu Arcivévody Albrechtova) nechal na místě starší vybudovat německý beskydský turistický spolek Beskiden-Verein roku. Slavnostně otevřena byla 21.7.1895. Byla sice přístupná veřejnosti, ale vysoké ceny zde umožňovaly pobyt jen zámožnější klientele. Rozmáhajícímu se turistickému ruchu přestávala útulna Arcivévody Albrechta brzy postačovat a tak byla r. 1911přestavěna a výrazně rozšířena. Po vzniku Československa byla německá Albrechtova chata přejmenována na Slezskou chatu. V roce 1933 byla dokončena samotně stojící noclehárna později zvaná Kamenný dům. Čeští vlastenci však dlouho nemohli překousnout, že i v dobách československých stojí na Lysé hoře jen někdejší „německá“ chata nikoliv česká. Snaha o vybudování české chaty však stála na mnoha povoleních a hlavně financích. Až 1.října.1933 byl na Lysé hoře položen základní kámen ke stavbě české chaty. Postavena byla za 6 měsíců stavební firmou Nekvasil z Moravské Ostravy nákladem 602000 korun a slavnostně otevřena byla v červnu 1935. Pojmenována byla jako Bezručova chata na paměť básníka a slezského barda Petra Bezruče. Náklady hradili členové Klubu českých turistů z Ostravska. Stavba chaty ve funkcionalistickém stylu vyvolala mnohé negativní ohlasy. Po znárodnění v roce 1948 restaurační provoz v bývalé Albrechtově chatě zanikl a ta stala se pouze ubytovnou. Ubytovna Kamenný dům (Kameňák) po skončení války připadl spojům. Slezská chata (Albrechtova chata) vyhořela 28.12.1972, Bezručova chata vyhořela v roce 11.2.1978. Na místě Slezské chaty vznikl provoz provizorní chaty (bufetu) zvaného lidově Plesnivka (oficiální název nad vstupem je Chata Lysá hora) a na místě Bezručovy chaty provizorní bufet zvaný Šantán, který provozuje Klub českých turistů. Právě tento klub dlouhodobě usiluje o obnovu zaniklé Bezručovy chaty. Na stavbu repliky existuje veřejná sbírka a projekt. 28. října 2004 byl slavnostně položen základní kámen k nové Bezručově chatě. Stavbu bohužel brzdí mnohé byrokratické průtahy a mnohé excesy rádoby ekologů z hnutí Besdydčan.
Stavbu vyprojektoval pražský architekt Trnka, realizátorem byl stavební podnik VOKD Ostrava. Samotná stavba vysílače byla dokončena na začátku osmdesátých let minulého století. Objekt je dodnes trvale obsluhován, i když v době dnešní techniky by na provoz stačila místo obrovského vysílače takřka jen jedna místnost.
Prvním měřitelem byl Jaroslav Winkler z Albrechtovy chaty. Od listopadu roku 1918 se začaly písemné výkazy posílat do Státního ústavu meteorologického v Praze. Během 2. světové války zde počasí s přestávkami pozorovali němečtí vojáci, kteří na lysé hoře obsluhovali zesilovačku rádiového spojení. Po válce zde čs. armáda zřídila leteckou meteostanici. Do roku 1953 byla stanice i s obsluhující posádkou umístěna v dřevěném srubu. V roce 1954 byla dokončena stavba nové budovy meteorologické stanice. Dne 6. října 1954 v 7:00 SEČ se začalo na nové stanici s pravidelným měřením, pozorováním počasí a předáváním povětrnostních zpráv. Od roku 1969 byl zaveden nepřetržitý provoz. V r. 1991 byla stanice vybavena kamerou na pozorování průletů jasných meteoritů (bolitů) zemskou atmosférou a roku 1994 sondou na měření dávkového fotonového příkopu. Stanice také měří hodnoty čistoty (znečištění) ovzduší. Dnes patří meteorologická stanice na Lysé hoře k jedněm z nejmodernějších na území České republiky..
K uctění jeho památky pořádají turisté "oblasti Beskydy” a "oblasti Slezsko” vždy v měsíci září tradiční akci "Výplaz na Lysou”..