Gabrielina chata

Obě tvořily na půdoryse písmeno „L“. Mezi obě křídla byla vetknuta drobná, střechou překrytá terasa. Objekt kryla sedlová střecha pokrytá stejně jako stěny chaty štípaným šindelem. Vstupní fronta stejně jako stěna přilehlá k terase nesly dřevěnou mříž. Kolem chaty se nacházela mýtina. Neznámo kdy, byla chata celkově přestavěna. Dnešní chata Gabriela má podobu jednoduchého obdélného roubeného objektu na kamenném základě kompenzujícím svažitost terénu. Delší frontou je orientována po vrstevnici. K jihu se chata obrací dvěma okenními otvory, k západu a východu jedním a k severu pouze vstupem krytým přístřeškem. Sedlová střecha je pokryta červeně natřeným plechem. Proč byla chata tak výrazně přestavěna není jasné. Otázkou také může být, nakolik se současná podoba a jednoduchá dispozice kryje s původní dvoukřídlou budovou. Bylo snad ubouráno jedno celé křídlo jdoucí ze svahu či byly obě křídla scelena do jedné obdélné budovy? Druhá varianta se zdá vzhledem k současným rozměrům nereálná. Spíše se zdá reálnější ubourání křídla vybíhajícího ze svahu a na kamenném základě pozůstalého křídla vystavění nové roubené budovy.

Svou vojenskou budoucnost započal jako 14 letý v roce 1871 u tyrolského pluku císařských myslivců jako lajtnant. Ve svých 18 letech byl povýšen na vrchního lajtnanta. V roce 1878 si arcivévoda Bedřich bere za ženu princeznu Izabelu von Croy-Dühmen. Do roku 1892 se manželům narodilo osm dcer, ale vytoužený syn až roku 1897

V roce 1882 je povýšen na generálmajora a roku 1886 na polního maršála. Roku 1892 byl odměněn válečným křížem a roku 1894 uherským řádem sv. Štěpána. V roce 1899 získal řád Signum Laudis. Za celou svou kariéru Bedřich nasbíral na 122 vojenských řádů a vyznamenání. Mimo vojenskou kariéru arcivévoda studoval zemědělství, těžařství a nové techniky v průmyslu. Arcivévoda k tomuto byl částečně donucen, jelikož byl dědic arcivévody Albrechta, jež založil velké množství hutí a průmyslových podniků. Po Albrechtově smrti v roce 1895 se Bedřich stal nejbohatším Habsburkem. Kromě toho získal vévodství Těšínské a panství v Uhersku. Také majetky v rodných Židlochovicích, Frýdecku, domy a majetky ve Vídni a Bratislavě. Roku 1907 se arcivévoda stává vrchním velitelem císařsko královských zemních sil a stává se nejvýznamnějším vojenským činitelem v domě Habsburském. Z původního bydliště v Bratislavě se arcivévoda s rodinou stěhuje do Vídně do Albrechtova paláce. Byl velkým oblíbencem císaře Františka Josefa I., který Bedřicha ve vojenských pozicích upřednostňoval před budoucím následníkem trůnu arcivévodou Františkem Ferdinandem D´Este. František Ferdinand byl zastáncem modernizace armády, zatímco Bedřich jeho pravý opak, což císař preferoval. Konflikty mezi oběma muži mírnily manželky arcivévodů, arcivévodkyně Izabela a hraběnka Chotková. Izabela dokonce plánovala, že její manžel odejde v roce 1914 na zasloužený odpočinek. Jejím plánům však udělal přítrž Sarajevský atentát na následníka trůnu v roce 1914. Bedřich byl jako vrchní velitel pozemních vojsk povolán do služby. V roce 1916 zemřel Bedřichů velký ochránce, starý císař František Josef I. a na jeho místo nastoupil mladý císař Karel. Ten se brzo dostal s Bedřichem do konfliktu, protože Karel viděl, že pod Bedřichovým stylem vedení rakouská armáda spíše stagnuje. Navíc nastal i konflikt mezi rodinou císaře a arcivévody. Císařovna Zita totiž neměla zrovna vřelý vztah se svým nevlastní bratrem Elias von Bourbon-Parma, který si vzal za manželku jednu z Bedřichových dcer. V roce 1917 císař karel zbavil Bedřicha jeho velitelského postu. Arcivévoda tuto potupu nesl jen velmi těžce a stáhl se do ústraní. Na veřejnosti se ukazoval jen při oficiálních příležitostech. Velké a nemilé změny nastaly v životě arcivévody na podzim 1918, kdy Rakousko-Uhersko prohrálo 1. světovou válku a jednotlivé země bývalé monarchie postupně získávaly samostatnost. Jeho rodina ztratila nemalé majetky na Těčínsku a v Uhersku, ale přesto si například v Uhersku udržel arcivévoda poměrně velký vliv a stále byl relativně velmi bohatý. Dokonce se v rodině uvažovalo, především arcivévodkyně Izabela, dosadit Bedřichova syna, arcivévodu Albrechta na místo uherského krále. Zůstalo však pouze u politicky nereálných plánů. Polní maršál arcivévoda Bedřich zemřel 30. prosince roku 1936 v maďarském městě Magyaróvár.

Známé jsou stavební počiny arcivévody na Frýdeckém zámku. Arcivévoda nechal objekt vystavět někdy po roce 1895, kdy zdědil Frýdecké panství po svém strýci arcivévodovi Albrechtovi. Jelikož byl vášnivým lovcem, ihned si zdejší hory a lesy velmi oblíbil a trávil zde dlouhé chvilky. Loveckou chatu (zámeček) pojmenoval po jedné ze svých osmi dcer – Gabriele. Konec bezstarostných lovů uprostřed beskydských lesů učinila 1. světová válka a prudký pád vojenské kariéry Bedřicha Habsburského. Rok 1918 znamenal rozpad monarchie, vznik Československého státu a zabavení veškerého Habsburského majetku. Stejně tak tomu bylo i na Frýdecku. Někdy v polovině 20. století byla chata přestavěna a dispozičně upravena. Dnes je v majetku společnosti Lesy české republiky a.s., která ji příležitostně pronajímá.