
Lomnice nad Lužnicí - německy Lomnitz an der Lainsitz - je malé město ležící v okrese Jindřichův Hradec, 10 km severozápadně od Třeboně. První písemné zprávy o Lomnici pocházejí z roku 1220, kdy je v držení Vítka z Klokot z rodu Vítkovců. Na město byla povýšena v roce 1382. Z pamětihodností: zaniklý hrad - zachována z něj hradní kaple Božího těla a sv. Petra a Pavla (1359), nyní součást kostela sv. Václava (konec 15. století); kostel sv. Jana Křtitele (z 2. poloviny 14. století); Husova kaple (1928); výklenková kaple sv. Floriana (z přelomu 18. a 19. století) a další tři obdobné výklenkové kaple při silnici směr Záblatí; pomník obětem 2. světové války a most č. 1555 - 1 (1841) přes Zlatou stoku. Leží v chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. V jižní části katastrálního území se nachází národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý. Od hřbitova vede naučná stezka Velký Lomnický s ptačí pozorovatelnou a rozhlednou. Kolem okraje města prochází trať 226 (Veselí nad Lužnicí-České Velenice), na níž se nachází železniční stanice. Městem prochází silnice I/24 a II/148 a končí zde silnice III. třídy - směr Záblatí. Autobusové spojení: směr České Budějovice, Jindřichův Hradec, Třeboň, Novosedly nad Nežárkou, Ševětín a Praha-Roztyly. Červená turistická stezka a cyklotrasy: 122A, GW Rožmberského dědictví a 1170, GW Rožmberského dědictví.
Vlastní budova má šestiosé bohatě zdobené průčelí. Je členěno lizénovými rámy, okna v patře jsou lemována stuhovými šambránami, nad vstupem zakončeným mělkým segmentem je umístěn městský znak. Kordonová římsa pod atikou je kryta taškami. Atika je prolomena šesti slepými okny lemovanými šambránami s ušima a krytá dřevěnými žaluziemi. V ose vstupu vystupuje nad atikou hranolová věž, která je lemována postranními křídly, rovněž shora krytými taškami. V průčelí věže je obdélné okno se žaluziemi a nad ním, pod korunní římsou funkční hodiny na všech čtyřech stranách; krytá je zvoncovitou oplechovanou bání ve špici s makovicí. V interiéru jsou zachovány klenuté místnosti v přízemí (vstupní chodba a místnosti pravého traktu) i v patře (chodba, místnost s valeně klenutým stropem). Patro je přístupné bočním schodištěm. Budova je památkově chráněná od 3. 5. 1958..
Renesanční rysy objektu si uchovala do roku 1781. Podle mapy stabilního katastru měla radnice dlouhé východní křídlo, které navazovalo na vstupní chodbu. V roce 1799 radnice kompletně vyhořela. Pozdně barokního vzhledu se jí dostalo při přestavbě v letech 1800-1804. Ve 2. polovině 20. století bylo k radnici pravděpodobně připojeno nové východní křídlo navazující na místnosti pravého traktu a cca v 70. letech 20. století byly vyměněny i konstrukce krovů - původní tvar střechy byl sedlový s hřebenem kolmým k průčelí; dnes je celý objekt zastřešen trojicí menších sedlových střech kolmých na průčelí. Poslední úpravy proběhly v roce 2009. Nově opravených a vybavených prostor užívají dnes návštěvníci informačního a kulturního střediska a městské knihovny umístěných v přízemí budovy. Reprezentační prostory spolu s obřadní síní jsou v patře..