
Město Hlučín se rozkládá v nádherně členité slezské krajině, která obklopuje meandrující řeku Opavu, 10 km severozápadně vzdušnou čarou od centra Ostravy.
Vlastní historické jádro města, které je od roku 1992 vyhlášeno za městskou památkovou zónu, je ve velké míře uchováno a do dnešních dob si zachovalo nejen svůj středověký půdorys, ale i částečně zachované úseky hradeb, které jádro města svíraly.
Původní kamenné městské hradby se třemi branami, třinácti okrouhlými baštami a příkopem dodnes dokládá dvojitý věnec ulic, mezi nimiž se dochovaly krátké úseky kamenných zdí a několik torz dovnitř otevřených okrouhlých bašt s klíčovými střílnami. Pozůstatky hradeb je dnes možno vidět na severu a severovýchodě města (mezi ulicemi Pode zdí a Na valech), kde také můžeme spatřit dvě z bašt, na jihovýchodě (ulice U bašty), kde je jedna z bašt skryta pohledu ve dvorech domů a na jihu (ulice Hrnčířská), kde opevnění plynule navazuje na opevnění zámku. Na jihu je možno spatřit také poslední náznaky hradebního příkopu.
Kdo Hlučínem projíždí, neměl by návštěvu historického centra se zámkem a zbytky hradeb rozhodně opomenout.
století. Údajně bylo opevnění dokončeno v roce 1535 za majitele tvrze Bernarda ze Zvole. To se tehdy skládalo z kamenné hradby přerušené Opavskou (Dolní), Ostravskou (Horní) a Ratibořskou (Novou) branou. Dále byla hradba přerušena třinácti polokrouhlými baštami. Před opevněním se nacházel příkop. Již roku 1768 byly údajně sneseny věže nad branami, roku 1822 byla kompletně zbořena Ostravská brána a roku 1829 brána Opavská. Poté byly pomalu bořeny celé úseky hradeb a zasypávány příkopy. Mnohé kusy hradební zdí i okrouhlých bašt byly použity jako obvodové zdivo nově se rozšiřujících měšťanských domů.