památník bitvy u Záblatí

Kříž označuje místo, kde se odehrála 10.6.1619 bitva u Záblatí, jedna z prvních bitev tzv. české fáze třicetileté války (1618–1620). V této bitvě proti sobě stála stavovská armáda pod vedením generála Petra Arnošta Mansfelda a habsburská císařská armáda pod vedením maršála Karla Bonaventury Buquoye. Mansfeld před bitvou ležel v Záblatí a čekal na příjezd tří kompanií hraběte ze Solmsu. Když Buquoy zapálil nedaleké Netolice, vydal se jim na pomoc – i když se vzápětí vrátil, armáda byla rozdrobena na několik oddílů. První útok byl veden císařskými kyrysníky na Mansfeldovy vojáky v hořící vesnici. Oheň a dým způsobily problémy v orientaci, a rozdělená stavovská armáda útočila i do vlastních řad. K dovršení zmatku přispělo zapálení muničních skladů v Záblatí císařským důstojníkem J. Merédem. Poměrně velká část Mansfeldovy pěchoty čekala uvnitř vsi v zahradě, kde nakonec odrazila útok, ale byla obklíčena a po nějaké době se vzdala. Mansfeld se poté, co bylo zřejmé, že bitva je prohraná, stáhl do bezpečné Plzně. Bitva u Záblatí se nakonec stala klíčovou pro další průběh bojů. Matyáš Thurn, obléhající Vídeň se, když se doslechl o porážce, vydal na pomoc do Čech. U Soběslavi se spojil s dalším stavovským velitelem Hohenlohem, který před bitvou obléhal České Budějovice. Jižní Čechy tak zůstaly nechráněné, a císařská vojska následně dobyla řadu protestantských panství a měst.