V místě zámku dnes stojí moderní budova, která na první pohled nezapadá do souboru historických budov na náměstí.
© Miroslav BITTER 2006
Zaniklý zámek v Bohumíně, respektive jeho původním historickém centru označovaném jako Starý Bohumín, by byl pro dnešní dobu charakterizován nejlépe slovem nenápadný. Nacházel se ve středu východní fronty hlavního náměstí a byl tvořen původními třemi měšťanskými domy, jež byly decentně klasicistně sjednoceny a upraveny v pohodlné šlechtické sídlo.
Zámek vznikl poměrně pozdě, až kolem roku 1817. Svému účelu sloužil až do roku 1886, kdy jej získali Larischové, jež na zámku již nesídlili, ale přeměnili jej na byty zaměstnanců a kanceláře.
Bohužel, zámek se současnosti nedožil. Během 2. poloviny 20. století natolik zchátral, že musel být koncem 80. let 20. století rozebrán. Dnes se na jeho místě nachází poměrně vkusně řešený dům s pečovatelskou službou, který nikterak nenarušuje ráz náměstí.
Zámek byl tvořen třemi měšťanskými domy. Z pohledu od náměstí se zámek skládal z patrové traktu a k němu přiléhajícímu užšímu, ale o něco vyššímu dvoupatrovému traktu. ...Fasáda zámku od náměstí byla sjednocena klasicistními římsami a okenními štukami. Celé budově dominovala věž – belveder – v centrální části, jejíž okna prosvětlovala centrální schodiště. Přízemí se nacházely kuchyně, spíže, kanceláře a pokoje pro hosty a služebnictvo. Prvé patro, tzv. piano nobile, bylo určeno výhradně majitelům..
Historie bohumínského zámkuTi však měli své sídlo na levém břehu, v původním zámku, a proto roku 1763 prodává Lazar Henckel císařskou (rakouskou) část bohumínského panství Erdmannovi Gusnarovi z Komorna. Až jeho dědici kupují ve východní frontě starobohumínského náměstí dva měšťanské domy a upravují je stavebně na své sídlo, které tak začalo být nazýváno zámkem. Tento původní zámek tvořily domy čp. 7 a 8). V roce 1845 kupuje bohumínské panství polská šlechtična hraběnka Marie Rudnická, která kolem roku 1853 začala zámek výrazně stavebně upravovat k čemuž dokoupila ještě sousední dům (čp. 9) a přestavuje všechny tři domy do podoby dvoupatrové klasicistní (novoklasicistní) budovy. Ta byla od většiny šlechtických sídel atypická, neboť stále navazovala na ostatní městskou zástavbu a v pohledu z náměstí nijak výrazně nevyčnívala. Spíše než zámkem měla být budova nazývána městským palácem. Autorem projektu přestavby byl vítkovický stavitel Josef Kraus. Za zámkem se nacházela menší zahrada zakomponovaná do jednoho domovního bloku. Po roce 1857 přebírá panství leopold Heydebrandt, který se však značně zadlužil, a proto jeho majetek připadl věřiteli Singerovi z Prostějova. Od něj získal zámek v roce 1868 baron Konrád Mattencoit z Orlové. V roce 1886 kupuje po několika krátkodobých majitelích zámek a velkostatek Jindřich Larisch – Mönnich. Ten spojil starobohumínské panství se svým velkostatkem Fryštát (dnes Karviná) a tímto počinem přestal starobohumínský zámek plnit funkci sídla. Byl změněn v kanceláře a byty zaměstnanců hraběte Larisch-Mönnicha. Po roce 1945 byl zámek Larischům zkonfiskován a připadl československému státu, respektive později městu. Nadále byl využíván jako byty a kanceláře. Jak je však pro tehdejší dobu typické, údržbě zámku byla věnována pramalá pozornost. Stav budovy se rychle horšil až muselo být rozhodnutím MěNV v Bohumíně přikročeno k demolici bývalého zámku. Ta se odehrála koncem 80. let 20. století. Po dlouhou dobu byla proluka po zámku nezastavěná. V první polovině 90. let 20. století byl v proluce vybudován architektonicky poměrně nerušící a pro toto místo vhodný třípodlažní objekt domu s pečovatelskou službou. Je zajímavostí, že i tato novostavba dostala čp.7. Další dvě čísla byla v průběžném číslování vynechána.
|
Přihlášení |
