
Výše uvedený text, který jste právě dočetli, vycházel ze situace v roce 2004. Místo jsem znovu navštívil až v prvních měsících roku 2006. A k mému překvapení se situace v okolí tvrziště radikálně změnila a dá se očekávat že se bude měnit dál. Na rozdíl od roku 2004, kdy tvrziště leželo na okraji zástavby, přesto v dostatečné vzdálenosti od ní, a v podstatě na okraji pole, dnes ho postupně začíná velmi těsně obklopovat všudy přítomná agresivní zástavba nově budovaných domů (viz fotografie). Štěstím zůstává, že oplocení domků respektuje okraj tvrziště. Ale je to štěstí relativní. Je víc než jisté a budoucnost to jistě potvrdí, že i tak se velmi zrychlí proces zániku tohoto místa. A to díky tomu, že se především stane místem her dětí a jejich vítaným cílem v ještě větší míře než tomu bylo doteď. Bude jistě zajímavé sledovat změny s odstupem dalších let. K březnu roku 2006 lze tedy konstatovat, že zástavba nově… číst dále
Místo bylo udělováno jako léno třebíčským manstvím. Doloženou skutečností, pravděpodobně související i s tvrzí, je spor mezi Janem Sokolem z Lamberka a Erhartem Puškou z Kunštátu o sokolnické vinice v roce 1408. Tvrz byla pouze prostá a zanikla pravděpodobně za uherských válek, protože sokolnická tvrz zmiňovaná v roce 1507 se týká již jiného místa, a to tvrze později přestavěné na zámek.
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.