
Libáň je jako město prvně připomínána již r. 1340 a tento status obnovený r. 1574 měla až do r. 1945. Na žádost zastupitelstva jí byl městský status vrácen r. 1999. Město, které má dnes asi 1400 obyvatel, leží jihozápadně od Jičína na křížení silnic II/280 a II/501. Železniční spojení do Libáně bylo zrušeno již před mnoha lety. Městem prochází dálková, červeně značená turistická trasa od Prachovských skal ke Smetanově myslivně v Jabkenicích a dále přes Loučeň do Milovic.
Děkanský kostel sv. Ducha stojí poněkud excentricky západně od středu města a díky tomu unikl r. 1800 ničivému požáru, který zničil radnici a celou zástavbu v centru. Nachází se v ulici T. G. Masaryka, kde stojí i barokní budova děkanství.
Kostel stojí téměř na křížovém půdorysu. K jeho rozšířené pravoúhlé střední části jsou přičleněny na obou stranách příčné obdélné pravoúhlé prostory lodi. K nim je na východě přičleněn pravoúhlý prostor presbytáře a na západní straně předsíň v podvěží. Nad západním průčelím se nachází věž. Severní a jižní fasády jsou upraveny jako průčelí a vrcholí štíty s barokními sochami z období výstavby kostela. V severním štítě jsou sochy Salvátora a dvou biskupů. V jižním štítě se nachází socha Panny Marie mezi sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava. Uvnitř kostela je střední část sklenuta plochou kupolí. Ostatní prostory mají v klenbě placku, která je oddělena mohutnými pásy. V kostele jsou fresky signované „Jos. Haager Pict. et Arch. 1755“. Byly restaurovány H. A. Jouklem v r. 1906. Barokní zařízení pochází z období výstavby kostela po r. 1755. Obraz na hlavním oltáři je umělecky významný. V kostele byly instalovány r. 1755 barokní varhany z kutnohorské dílny Pavla Františka Horáka (1727-1822), v r. 1850 pak varhany z dílny pražského varhanáře Karla Vocelky (1813-1876). Naposledy byly důkladně opraveny v letech 1998-1999. Na okolní ploše bývalého hřbitova stojí pozoruhodné sochy, převážně barokní. V děkanském kostele sv. Ducha se slouží pravidelné bohoslužby..