
První písemná zpráva o vsi Záhornice pochází z r. 1225 ve spojitosti se směnným obchodem krále Přemysla Otakara I. Další zmínky jsou ze 14. století, kdy ji měli v držení kartuziáni z kláštera v Poděbradech. Po husitských válkách se ves stávala střídavě součástí různých sousedních panství. Před vánocemi v r. 1836 vypukl velký požár a téměř celou ves zničil. Další velký oheň pohltil 28 stavení 17. června 1899. Dominantu obce tvoří gotický, později barokně upravený kostel sv. Matouše, který stojí v místech původního kostela zmiňovaného již v r. 1357 a v sousedství bývalého panského dvora. Vedle kostela je empírová zvonice z r. 1840. V obci se dále dochovalo několik polabských chalup s roubeným štítem.
Záhornice se rozkládá v mělké dolině na březích Záhornického potoka 5 km severně od Městce Králové. Od její polohy mezi kopci, lidově horami, se pravděpodobně odvozuje její název, neboť pro ostatní okolní obce byla skryta za horami. K Záhornici katastrálně patří ještě osada Poušť vzdálená 2 km západním směrem, rozkládající se na břehu Jakubského rybníka a obklopená lesy.
Obcí, která má asi 300 obyvatel, prochází silnice III. třídy východně od silnice I/32 u Dymokur do Kněžic na silnici II/328. Železnice je značně vzdálená; zastávky Činěves nebo Městec Králové na regionální trati 062 z Křince do Chlumce nad Cidlinou jsou od obce shodně asi 6 km.
zasvěcený sv. Kříži, je gotického původu a prvně je připomínán již r. 1357. Stojí na západním okraji obce a je chráněn obloukem potoka podobně jako býv. panský dvůr v sousedství. Kolem něj býval hřbitov, nyní nahrazený novým severně od zástavby. Kostel byl v 18. stol. barokně upraven. Je to jednolodní obdélná stavba s pravoúhle uzavřeným presbytářem a obdélnou sakristií při severní straně. Nároží jsou zevně zpevněna opěráky. Interiér je plochostropý a v 18. stol. byla do západní strany lodi vestavěna barokní dřevěná kruchta na dvou sloupcích. Hodnotné barokní zařízení pochází z 10.-20. let 18. stol. Obraz hlavního oltáře byl r. 1898 nahrazen novým od E. Neumanna, původní byl zavěšen za oltář. Ke kostelu patřila vysoká dřevěná zvonice se zvony z let 1509 a 1571, která stávala na místě pozdější školy a pro zchátralost musela být r. 1824 zbořena. Po jejím snesení měla být postavena nová, dokonce s hodinami. Přestože již bylo připraveno dřevo na zvonovou stolici, obec na stavbu odmítla přispět. Proto až r. 1840 byla postavena jen nízká zděná empírová patrová zvonice. Je hranolová, v půdorysu obdélná, s velkými zvukovými okny a nízkou valbovou střechou. Zůstal v ní zachován mladší ze dvou zvonů, které se nacházely ve staré zvonici. Nynější zvonice tvoří součást ohrazení kostela a starého hřbitova. Kostel sv. Matouše je nyní filiálním ve farnosti Městec Králové a bohoslužby se tu konají zpravidla jednou měsíčně..