kostel sv. Diviše (Dionysia)

Asi v polovině 14. stol. byl jejím majitelem Přibyslav z Radče, který v té době založil v Chomuticích dřevěný kostel. Ten stával za nynější farou. Kolem něho byl hřbitov, který se používal až do r. 1900, kdy byl založen hřbitov nový, sloužící dodnes. Současný kostel v Chomuticích byl nově postaven uprostřed návsi v letech 1780–1782 za císaře Josefa II. nákladem komorních statků panství pardubického. Byl zasvěcen svatému Divišovi (Denisovi), patronu Francie, biskupu a mučedníkovi. Je to jediný kostel v Čechách zasvěcený tomuto světci. Pozdně barokní kostel sv. Diviše je jednolodní centrální stavba se čtvercovou lodí s oblými rohy a obdélným presbytářem. V západním průčelí stojí hranolová věž a za presbytářem v ose kostela čtvercová sakristie. Průčelí je upraveno jako klasicistní architektura s trojúhelníkovým štítem. Kostelní loď je sklenuta plochou dřevěnou kopulí a presbytář valenou klenbou. Na klenbě jsou fresky Všech svatých a Ukřižování, na zdech fresky Krista na hoře Olivetské, sv. Josefa a Anny z r. 1864. Jejich autorem je Jan L. Klemens (1822-1866) z Hradce Králové. Vnitřní zařízení pochází z konce 18. a 1. poloviny 19. stol. Obraz na hlavním oltáři z r. 1831 je od Jana Suchardy ml. (1797-1873). Na bočních oltářích jsou obrazy Nanebevzetí Panny Marie z r. 1840 od Antona Seiferta z Vrchlabí a sv. Františka Xaverského z r. 1841 od Jana Suchardy ml. Boční oltář sv. Jana Nepomuckého byl přenesen ze zrušeného kláštera kartuziánů ve Valdicích. Ze zbořeného starého kostela byly přeneseny zvony pocházející z let 1333 a 1490, dále erby Radeckých a kamenná křtitelnice z pískovce s rodovým erbem, dar Václava rytíře z Radče, kanovníka pražského z 2. poloviny 14. stol. Varhany z r. 1911 jsou dílem pražského varhanáře Josefa Hubičky (1866-1940). Zvláštností kostela je ozvěna uprostřed chrámové lodi. Kostel sv. Diviše je sice kostelem farním, ale chomutická farnost je v současnosti administrována spolu s farnostmi Ohnišťany a Smidary římskokatolickou farností Vysoké Veselí. V kostele se konají pravidelné nedělní bohoslužby.

Byl italského původu, kde ho papež Fabián vysvětil na biskupa a vyslal na misii do Galie. Patří mezi křesťanské mučedníky a světce. Je patronem města Paříže i celé Francie. Památka svatého Diviše se připomíná 9. října, v našem kalendáři 11. září. Divišovi je zasvěcena bazilika v Saint-Denis s pohřebištěm francouzských králů. Místo pro výstavbu tohoto svatostánku nebylo vybráno náhodně. Legenda praví, že sv. Diviš zemřel v Paříži na Montmartru dne 9. října 286 smrtí mučedníka. Pro svou víru byl spolu s dalšími dvěma křesťany pohanskými Galy sťat, ale k úžasu všech přihlížejících nebyl na místě mrtev, nýbrž vstal, vzal svou hlavu do rukou a nesl ji několik mil severně na místo baziliky Saint-Denis, kde označil místo pro budoucí chrám a teprve potom padl mrtev. A proto byl na tomto místě severně od Paříže vystavěn kostel jemu zasvěcený. Kromě zmíněného města v severním sousedství Paříže nese světcovo jméno např. město Saint-Denis, správní středisko ostrova Réunion, francouzského zámořského území v Indickém oceánu.