
Obec Malovice - dříve také Horní Malovice, Velké Malovice - se nachází v samém severovýchodním cípu okresu Prachatice, zhruba 5 km severně od Netolic, 7,5 km od Vodňan a 19 km od Prachatic. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1314, kdy patřily Bohuslavu Malovci, prvnímu známému předku starého českého rodu Malovců z Malovic. Z pamětihodností zde najdeme kapli na návsi a pomník obětem 1. světové války, památkově chráněnou stodolu u čp. 1 a hospodářský zemědělský areál Rábín západně na samotě od obce. Autobusové spojení má s Vodňany, Lhenicemi, Netolicemi i s krajským městem (autobusové nádraží). Územím obce prochází železniční trať č. 193: Dívčice-Netolice se zastávkou Malovice u Netolic (od roku 2011 je však na ní pravidelná osobní doprava zastavena). Okrajem pak cyklotrasa č. 1089 s napojeným okruhem kolem ní 1089A.
R. 1384 se připomínají Pešek zvaný Malovec a Diviš z Malovic. V období husitských válek stáli Malovcové na straně táborů. R. 1494 patřil malovický statek bratřím Jaroslavu a Oldřichovi Malovcům z Malovic. Z dílčí cedule z r. 1530, kdy šest synů Oldřicha Malovce si rozdělili statek, plyne, že malovecká tvrz měla při věži obytné stavení a malý srub a byla obklopena příkopem. V l. 1542–1545 skoupil Diviš Malovec podíly svých bratří a stal se jediným majitelem malovického statku, který připojil k libějovickému panství. V té době patřily k tvrzi vesnice Malovice (tehdy rozdělené na Dolní a Horní, dnes Malovice a Malovičky) a dalších šest vsí v okolí. Sídlem majitele Diviše Malovce byly Libějovice, malovická tvrz byla opuštěna. Když se r. 1563 zakládal za Viléma z Rožmberka nový rybník Horní Malovský, bylo použito kamene z pusté malovické tvrze. Poslední zmínka o tvrzi je z r. 1597. V polovině 19. století označovala bývalé tvrziště pouze část příkopu, na němž byly vystavěny chalupy čp. 10 a 11..
Jako první známý předek se uvádí Bohuslav - Bohuslaus de Malowitz - rytíř žijící v jižních Čechách na počátku 14. století (uváděn rok 1314), jehož synové založili mnoho rodových větví. Jedna linie se usadila v Pacově a drželi k tomu ještě hrad Borotín. Větev z Chýnova se rozčlenila na mnoho odnoží a držela panství na jihu Čech (např. Vimperk, Březnici, Čkyni či Zdíkov). Jiří Malovec (katolík, nedotkli se ho perzekuce po Bílé Hoře) byl jako první Malovec v roce 1638 povýšen do panského stavu, do které byl přijat i jeho synovec Petr. Jiří zdědil Liběchov, Sukorady a Újezdec. Další větev držela statky v Libějovicích, Chvalešovicích, Vlachově Březí, Bělči, Dřítni či Kosoři. Bohuslav z této linie zakoupil hlubocké a protivínské panství. Jeho vnukové o toto značné jmění přišli při konfiskacích po stavovském povstání. Jiná linie pocházela z Borotína, Zbraslavic a z hradu Kámen (zde rodová hrobka Malovců v kapli Panny Marie Bolestné pod hradem). Zikmund Malovec koupil v roce 1556 tvrz Hrádek a to spolu s vesnicemi Březí, Křtěnov a Slavětice. Jeho rod držel tvrz, která byla postupně přeměněna na zámek (dnes v zámku informační centrum JETE Temelín) až do roku 1825. Příslušníci rodu sloužili jako úředníci, správci, vojáci či duchovní. Mezi nejvýznamnější příslušníky rodu patřil Bohuslav Malovec z Malovic (zemřel asi 1608), úvěrový podnikatel z rytířského stavu, majitel panství Hluboká (nad Vltavou), druhý nejbohatší rytíř v Čechách na začátku 17. století; a Leopold Karel Malovec z Malovic (1812-1876), který sloužil jako císařský komorník a polní podmaršálek. Většina příslušníků rodu vymřela v 1. polovině 19. století. Jedna z linií přežila do 20. století, když poslední členka rodu bydlela na pražské Malé Straně. V osobě Antonína Malowetze (1846-1905) rod vymřel po meči..