
Kostel je přístupný jen v době bohoslužeb, které se konají pravidelně o nedělích od 8.30.
století činností huti mistra Jaklíka a jeho syna Václava (odkazy na stavbu jsou doloženy z let 1406–18, svěcení presbytáře 1435), nelze vyloučit větší stáří lodí (severní portál je na základě průzkumu kladen do 14. století), nejasné je stáří věže na lichoběžníkovém půdorysu. Po částečném zřícení byl v letech 1584–85 obnoven V. Vogarellim, snad tehdy zřejmě zásadně přestavěna severní loď s emporou, připojeno západní a jižní schodiště a hlavní průčelí opatřeno renesančním štítem. Kostel poškodil velký požár města roku 1722, po něm byl obnoven barokně (do roku 1734). První velkou opravou prošel kostel v letech 1875–76 (A. Baum, I. Ulmann), zásadní regotizace byla provedena podle projektu Josefa Mockera v letech 1894–97 (Rudolf Štěch). Při ní byly vyměněny okenní kružby, zřízen nový západní portál, dlátková střecha věže a provedena vnější i vnitřní výmalba podle návrhů Mikoláše Alše.