Čeladenské železárny a hutě

Ve zděné budově byla zámečnická dílna a stolárna. Při horním hamru byla zkujňovací výheň. Pracovaly i dolní hamr , drátovna v kamenné budově se dvěma výhněmi, pila s kamennou podezdívkou, stáje, dolní a horní hutní dům pro hamerní mistry, dřevěný domek pro šafáře a chaty pro uhlíře..

Rozbory ukázaly, že ruda měla obsah asi 30% železa. Dolovala se ve štolách nebo na zával. Dodnes můžeme například přímo na Čeladné na povrchové pozůstatky těžby narazit. Ruda se nejprve drtila, poté pražila a nakonec se nechala vylouhovat na dešti a vzduchu, aby se zbavila síry, fosforu a jiných nečistot. Pro tavení rudy ve vysokých pecích a zpracovávání v hamrech bylo zapotřebí velké množství dřevěného uhlí, kterého nebyl díky bohatým beskydským lesům nedostatek. Pokácené dříví muselo být z hor dopraveno koňmo či ručně na saních do údolí a přichystáno na plavbu dříví. Stromy v horách byly káceny i ve velmi nepřístupných místech na což si poddaní nejednou stěžovali vrchnosti. Klády byly rozřezány na sáhové délky (1,2 m) a štípány na polena (tzv. šajtny). Takto bylo dřevo nachystáno na jarní plavení. Příprava na plavení začínala již v létě , kdy se řečiště potoků, říček a umělých kanálů zbavovaly nečistot a překážek. V březnu, kdy se toky v horách začaly rozvodňovat a tzv. klausy naplňovat (drobné umělé nádrže na horských potocích pro zadržování jarní vody), započalo plavení polen, které byly vhazovány do velké vody. Podél toků byly nachystáni robotníci, kteří pohyb polen usměrňovali. Splavené dřevo bylo soustředěno na tzv. uhliska – místa, kde se stavěly milíře a pálilo dřevěné uhlí pro provoz vysoké pece a hamrů.

Zpráva o výstavbě čeladenské vysoké pece se objevuje už v srpnu 1678. Výstavbu vedli a prováděli zkušení dělníci z Pernštejna, kteří byli pozváni na žádost olomouckého biskupa, majitelé Hukvaldského panství pod nějž Čeladná spadala. Nejdůležitější materiál – kámen na vyzdění podstavy i budov samotných, který se dříve dovážel z maletínských dolů u České Třebové, se shodou náhod podařilo nalézt na vrchu Kazničově u Hukvald. Hamry a železářské hlavní objekty musely být stavěny z pevného materiálu. V roce 1679 už byla vysoká pec v provozu a produkovala kvalitní beskydské železo. Přišel však rok 1680 a vpády uherských kuruců (povstalců) do našeho regionu. Z důvodu bezpečnosti a císařského zákazu odlesňování pohraničních hor byla však výroba železa na Čeladné na dlouhou dobu zastavena. K výraznějšímu obnovení a modernizaci železáren na Čeladné došlo až v roce 1796 za nájemce frýdlantských arcibiskupských hutí a železáren Janem Václavem Homoláčem. Ten získal od biskupa Antonína Theodora hr. Colloredo - Waldsee do nájmu železárny a hutě ve Frýdlantě, pod nějž i ty čeladenské spadaly, za nájem 2125 zlatých ročně v roce 1788. Důvodem byla neutěšená stagnace frýdlantských železáren. Vrchnost si od zkušeného Homoláče slibovala nejen pozvednutí závodu, ale i pravidelný roční příjem. Homoláč nechal na Čeladné vystavět mezi léty 1796 a 1802 novou vysokou pec, která však 21. září 1806 vyhořela a musela být obnovena, 2 hamry a drátovnu. Jan Václav Homoláč umírá r. 1815 a závody přebírá jeho syn Jan Vincenc Homoláč, který kvůli chatrnému zdraví umírá 2 roky po otci. Další členové rodu Homoláčů již nedokázali prosperitu udržet, a tak v roce 1826 přebírá železárny zpět do své režie arcibiskupství pod správou vrchního hofmistra arcibiskupa a arcivévody Rudolfa Františka hraběte Troyera. Ten si předtím vypracoval znaleckou expertízu profesora vídeňské techniky F. X. Riepla. Kolem roku 1840 je na říčce Čeladence postaven nový velký jez pro lepší plavení dříví a roku 1852 byly vystavěny dva nové hamry, nová vysoká pec a nová kuplovací pec. Po roce 1867 probíhala na Čeladné intenzivní výrova litinových kamen. Výroba tyčového železa byla ukončena roku 1890 a nadále pokračovala jen výroba litiny. Postupné omezování výroby železa, která ještě v roce 1848 činila 20 394 centů, zatímco roku 1889 jen 4 030 centů, vedlo k tomu, že roku 1892 byla z provozu vyřazena vysoká pec na Čeladné. Frýdlantské tento osud postihl v roce 1895 a druhou v roce 1900. Slévárenská výroba byla po rekonstrukci frýdlantských závodů soustředěna jen v hlavním frýdlantském závodě, a proto byl zrušen slévárenský závod na Čeladné. Všichni zaměstnanci pobočného závodu na Čeladné dostali výpověď a v roce 1920 železárny definitivně zanikají.