Buštěhrad

Buštěhradský zámek byl vybudován v barokním slohu v l. 1699 - 1705 na podnět velkovévodkyně toskánské Anny Marie Františky východně od původního hradu. Stavbu provedl pražský stavitel Jindřich Klingenleitner. Byla to patrová podélná budova s věží, od jihu a od východu k ní přiléhaly hospodářské budovy poplužního dvora a zahrada. V pozdějších letech byl terasovitě upraven sráz na severní straně a přeměněn v park. Zámek v této podobě však nevyhovoval nárokům bavorského vévody Klementa Františka, který jej získal jeho věno své choti Marie Anny Karoliny, dcery velkovévodkyně toskánské Marie Františky. Proto v l. 1747 - 1754 zámek prodělal druhou stavební fázi svého vývoje ve slohu vrcholného baroka; došlo k jeho rozšíření, spojeného s adaptací. Věž s kaplí byla snesena a k zámku byla z obou bočních stran přistavěna křídla ve výši dvou pater, čímž se jeho fronta prodloužila, upraveny byly střední rizality a hlavní zámecký sál. Stavební práce prováděl pražský stavitel František Keymel, který se řídil ideovým návrhem a odbornými pokyny K. I. Dienzenhofera, jehož účast je doložena v l. 1747 - 1748, a Anselam Luragha, působícího v Buštěhradě v l. 1751 - 1753. Interiér zámku byl vyzdoben freskami pražského malíře Antonína Schmidta a štukami Karla Antonína Ballioriho.

Ke třetí etapě ve stavebním vývoji buštěhradského zámku došlo v l. 1814 - 1816. Tehdy byla k původní zámecké budově přistavěna dvě postranní křídla v střízlivém klasicistním slohu; v levém křídle byla umístěna nová zámecká kaple Nejsvětější Trojice, rozšířená v r. 1897 přístavbou k jihu, čímž se levé křídlo zámku prodloužilo; původním empírové průčelí kaple, umístěné na západní straně, bylo tehdy přeneseno na jižní stranu a zasazeno nad nově zřízený hlavní vchod; z kaple se stal farní kostel.

Barokní buštěhradský zámek má podkovovitý půdorys s prodlouženým levým křídlem. Hlavní budovu tvoří obdélný dvoupatrový vrcholně barokní trakt s úzkým, o polopatro zvýšeným rizalitem ve středu stavby. Kryt je valbový, nad rizalitem se nachází mansarda s vížkou. Bohatěji je řešena jen zahradní fasáda, která je v rizalitu tříosá a po stranách desetiosá. Poschodí jsou dělena lisénami, okna rámovaná šambránami, plocha rizalitu je členěna pilastry s pseudojónskými lavicemi. V architektuře zámku se výrazně uplatňuje portál v přízemí: je sklenut segmentem, v nárožích římsovaný; o stranách na diagonálních podstavcích jsou umístěny sochy atlantů, držících břevna, na nichž spočívají krátké pilastry; na nich je deska balkónu s balustrádou a se dvěma alegorickými ženskými postavami na nárožích; nad balkónovými dveřmi je umístěn velký pískovcový znak velkovévodkyně toskánské. Architektura portálu je dílem Jana Oldřicha Mannesa, plastiky vytvořil v l. 1700 – 1702 zákupský sochař Ondřej Dubek. V rizalitu nad hlavní římsou vystupuje polopatro se třemi kasulovitými okny, nad tím tympanon s hodinami a ve středu a nejvýše nízká věžička na střeše, dominující zámku. V přízemí v nádvoří probíhá ochoz sklenutý křížově bez žeber. Klasicistní křídla mají hladké stěny s osami. Výraznější je jižní průčelí zámeckého kostela (je spojen s čelem jižního křídla krátkou chodbou): je zdobeno plastickou urnou s plameny a paprsky, tympanony s božími oky a vejcovcem kolem okna. V interiéru zámku je nejhodnotnější hlavní sál v rizalitu středního traktu; má štukovou výzdobou od Karla Antonína Balliardiho; Schmidtovy fresky byly zničeny.

V r. 1805 postoupil bavorský kurfiřt Maxmilián Josef buštěhradské panství arciknížeti Ferdinandovi Habsburskému, pozdějšímu velkovévodovi toskánskému. V r. 1847 přešlo buštěhradské panství do rukou císaře Ferdinanda V. a bylo začleněno do komplexu císařských velkostatků.

Buštěhradský zámek, který sloužil původně občasným pobytům toskánské velkovévodkyně, přestal být od druhé poloviny 18. století užíván jako šlechtické sídlo. Často v něm byla umístěna vojenská nemocnice (například v r. 1779 se tu léčil Jan Jeník z Bratřic) v l. 1798 – 1799 se sem uchýlil francouzský řád trapistů, kteří byli vypuzeni z Francie revolucí, v zimě 1799 – 1800 tu byla ubytována část urských vojsk generála A. V. Suvorova. V l. 1832 – 1836 tu několikrát pobýval bývalý francouzský král Karel X., jemuž byl Buštěhrad vykázán za letní sídlo; v jeho doprovodu byl též proslulý geolog Joachim Barrande, který na Buštěhradě působil jako vychovatel prince Jindřicha z Chambordu. V druhé polovině 19. století sloužil buštěhradský zámek již pouze administrativním a hospodářským potřebám správy velkostatku. Všechen původní mobiliář byl odtud odvezen. Po vzniku ČSR v r. 1918 byl velkostatek Buštěhrad zestátněn (zčásti podléhal pozemkové reformě) a přešel do komplexu státních lesů a statků; buštěhradský zámek pak sloužil administrativním a i jiným potřebám správy buštěhradského velkostatku.

Dnes slouží buštěhradský zámek jako depozitář státního oblastního archívu Praha a potřebám státního statku Buštěhrad.

Mezi dnešním zámkem a bývalým hradem stojí tzv. zámeček, prostá podélní patrová budova, která byla postavena v barokním slohu v druhé polovině 17. století jako úřední budova buštěhradského panství.