socha sv. Blažeje

Na všech čtyřech stranách podstavce je vyveden nápis. Stojící socha světce v mírném kontrapostu s pokrčenou pravou nohou je zahalena do pláště členěného tvrdými záhyby. Hlava s mohutným vousem je krytá mitrou. Materiál sochy je pískovec. Jde o barokní lidovou architekturu. Předmětem ochrany je socha sv. biskupa. V létě 2008 proběhla rekonstrukce sochy. Socha byly zapsána do seznamu kulturních památek v roce 1967..

Blažej byl biskupem v maloasijské Sebastě, sídelním městě římské provincie Arménie, což je dnešní Śivas v Turecku. Za římského císaře Lucinia byl pronásledován, a nakonec podstoupil mučednickou smrt roku 316. Jeho úcta se rozšířila po celé církvi, zejména díky legendě Vita sancti Blasii, jež popisuje jeho životní osudy. O věrohodnosti legend, stejně jako u ostatních římských prvomučedníků, přetrvávají určité pochybnosti. Roku 972 byly relikvie, lebka a paže, sv. Blažeje přeneseny do Dubrovníka, kde jsou dodnes uchovávány ve zlatém relikviáři v Dómském muzeu. Blažej je patronem tohoto města a pro nezávislou Dubrovnickou republiku, 1358–1808, měl podobný symbolický význam jako evangelista Marek pro konkurenční Benátky. Další ostatky se dostaly do Německa a Rakouska, kde se Blažej stal patronem několika císařů. Blažej je také patronem lékařů, hřebenářů (výrobců hřebenů), hudebníků žesťových nástrojů, zedníků a stavitelů, tkalců, ševců, pekařů a divoké zvěře. Světec se stal ochráncem nemocných krčními chorobami a církev tuto tradici potvrdila liturgickým obřadem, který se koná v den s názvem "svatoblažejské požehnání". Je přímluvcem při onemocněních krku, uší a zubů..