Jenčov

Durdík považuje za jeden z nejmenších u nás) sloužil primárně jako lovecký. Zprávy o něm žádné nejsou, nejspíš proto, že po celou dobu své existence patřil k nižborskému panství a s ním sdílel i své osudy. Stavitelem Nižbora byl Přemysl Otakar II., a tak je jedním z uvažovaných stavitelů Jenčova. Jméno hradu zase směřuje spíše až k Janu Lucemburskému. Při průzkumech bylo prokázáno osídlení v počátku 14. století, což by zase ukazovalo na Václava II. Na vrcholu skalky stávala obdélná obytná věž a pod ní palác s ohrazeným dvorkem. Věž zanikla požárem..

Hrad Jenčov byl postaven východně od Křivoklátu, v rozšířeném údolí Běličského polesí poblíž hájovny Skalky, nedaleko dnešní křižovatky silnic Sýkořice – Kladno a Lány – Nižbor, mezi vysokými zalesněnými stráněmi na skalce, obtékané potokem Vůznicí, který se při větší vodě rozléval a vytvářel tak kolem hradu přirozený vodní příkop. Jediná zpráva o hradu je až v soupisu z r. 1686 při převodu křivoklátského panství z hraběte Jana Adolfa ze Schwrzenberka na hraběte Arnošta Josefa z Valdštejna, místodržitele Království českého, kde je popsán jako „starý a pustý“. Byl to neveliký hrad a podle zbytků kamenných zdí měl dvě části: obdélníkové stavení a čtyřbokou věž, postavenou výše a oddělenou od obytné budovy. Vcházelo se do ní nepochybně z prvního patra po dřevěném můstku. Dosud zachovalé kamenné zdi mají stopy po rovných stropech. V přízemí obytné budovy jsou dodnes zřetelné dvě místnosti, z nichž jedna má ještě v boční stěně klenuté okno. Celá budova hradu byla přibližně 17 m dlouhá a 9 m široká. Vchod do ní byl z jihovýchodní strany mezi obytnou budovou a věží. Kdy a proč hrad Jenčov zanikl, není známo.

Na tomto skalisku, které vysokými stráněmi zakryto a stromovím zastíněno jest, stával hrádek Jenčov. Nebyl veliký, ale přepevný,a kromě polohy pěkné baví svými zříceninami, poněvadž se jeho zdi do znamenité výšky vypínají. Jihovýchodně od hrádku pozoruje se na skalce osamotnělé příjezd od strany Bělčské, Cesta, kterou se znenáhla na skalku přijíždělo, posud jest patrna, pak následuje příkop valně zasypaný, přes nějž býval most, ale nevedl k žádné bráně zděné, jak bývalo obyčejně u starých hradů, nýbrž na cestu, která šla podlé obdélného čtverhranatého stavení. Toto skládá se ze dvou oddělení, a ke každému byly dvéře. Nyní ovšem jsou tu otvory, ale lze poznati při podrobném zkoumání, že tu byly dvéře, jichž veníře vylomeny. Uvnitř stavení viděti ještě díry od lešení, jak se stavělo, a od trámův, na nichž bývala podlaha. Na stranu jihovýchodní, kudy vedla cesty ke hradu, jest veliké okno, pocházející ještě z prvotních dob, když stavení toto bylo založeno. Z půdy nebo podkroví, které bylo nad prvním poschodím, přicházelo se po dřevěném postě do čtverhranatého věžovatého stavení, které stálo na nejvyšším místě skalky na všechny strany strmě spadající. Jak viděti, nebylo v přízemí ani dveří ani oken, uvnitř pak dole nacházelo se vězení, jak svědčí prohlubně. – Kdy a kým založen jest hrádek tento, není známo; jméno jeho ¹⁾ nevy skytuje se v žádné staré paměti, a protož také nelze o něm nic památného pověděti. O nejbližším okolí máme starodávnou zprávu o truchlivém příběhu, jehož svědkem sotva hrad náš býval. Kníže český Břetislav na den sv. Tomáše ( 21. prosince) r. 1100 pozdě večer z honby v lesích Křivoklátských jezdecký vracel se do Zbečenského dvora a lidé jeho s pochodněmi vyšli do lesů jemu vstříc; tu jistý Lorek uhlídav svou chvíli, vyskočil ze zálohy a vraziv mu silnou ranou oštěp do života, probodl ho naskrze. Jako hvězda s nebe, dí Kosmas, tak upadl kníže v lese na zemi; pozdě přispěvše věrní jeho, vytahovali oštíp z něho a zdvíhali omdlévajícího; jiní křikem a zmatkem hned jako ztřeštění rozbíhali se na vše strany ku postižení vraha. Tento pak utíkaje na koni, padl s ním do rokle, kdežto brzy našli ho probodeného vlastním mečem, ač neví se, zúmyslna-li. Šlo vůbec o něm domnění, že byl nastrojen od vyhnaných Vešovců Božeje a Mutiny. Hrad Jenčov vystavěn jest teprv dlouho po této události. Že postaven byl na panství Křivoklátském, soudíme odtud, že k témuž panství také patřila ves Běleč, v níž králové ve 14. století právo podačné vykonávali. Vysoké zbytky hrádku tohoto svědčí o tom, že teprve v 15. anebo na počátku 16. věku opuštěn jest..