klášter cisterciáků s kostelem Nanebevzetí Panny Marie

R. 1204 byl vysvěcen románský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Od 2. pol. 14. stol. prožívalo klášterní hospodaření krizi, výjimečné postavení kláštera upadlo r. 1421 byl klášter vypálen husity. Většina majetku kláštera byla zkonfiskována. Rozehnaní mniši se po čase vrátili do polorozbořených budov, které opravili jen nejnutnějším způsobem. Až po třicetileté válce se situace kláštera zlepšila. Díky obratnému jednání plaského opata Jiřího Vašmuciuse byl klášteru postupně vrácen zkonfiskovaný majetek. Po zlepšení majetkové situace kláštera byla provedena v letech 1628 – 1740 celá řada barokních přestaveb budov kláštera i výstavba staveb nových. První přestavby a novou výstavbu vedl arcibiskupský architekt Jean Baptiste Mathey, výzdobu freskami reprezentačního sálu a přístupového schodiště provedl Jan Kryštof Liška. V letech 1661 – 1666 byl přestavěn původní kostel. Nově zvolený opat Evžen Tyttl přijal na poč. 18. stol. do služeb věhlasného architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichela, podle jehož plánů byla postavena nová konventní budova v l. 1711-1740. Vedle Santiniho se podíleli na nové podobě kláštera další slavní umělci, jako Jakub Antonín Pink (fresky a obrazy), František Antonín Müller, Josef Kramolín, Matyáš Bernard Braun, Petr Brandl. Konventní budovu po Santiniho smrti dokončoval Kilián Ignác Dientzenhoffer. Mimo konventu byla naplánována i stavba nového kostela, tříkopulového chrámu, ale tento záměr nebyl nikdy realizován. Santini projektoval i hospodářské budovy, patřící ke klášteru. V 2. pol. 18. stol. klášter zatížily výdaje na války vedené Marií Terezií i pobyt pruské armády v klášteře. 9.11.1785 byl klášter zrušen dekretem Josefa II. v rámci josefínských reforem. Majetek bývalého kláštera dostal do správy státní Náboženský fond. R. 1826 bývalý klášter koupil i s rozlehlými pozemky kancléř Klement Václav Lothar Metternich- Winneburg. Za působení kancléře a jeho potomků se Plasy opět staly významným kulturním a správním místem. Kancléř a jeho rodina bydleli na někdejší prelatuře, která byla stavebně upravena a označovala se od té doby jako zámek. Rodina si také nechala postavit v Plasích hrobku. Budova konventu byla využita na služební byty, školu a jako skladovací prostory. R. 1894 ji postihl silný požár, který zničil celé druhé patro. Díky dobré pojistce bylo škody brzy opraveny. Koncem 2. světové války byly budovy obsazeny Rudou armádou. Po válce byl Metternichům majetek zestátněn. Budovy i pozemky byly rozděleny různým institucím, jak státním úřadům tak různým podnikům, např. Západočeským pivovarům, Jednotě Plasy, Československým lesům nebo podniku Zelenina. V budovách také sídlil okresní archiv, hudební škola či Muzeum města Plasy (od r. 1972 Muzeum osvobození). Mobiliář byl odvezen na různá místa, rozprodán nebo rozkraden. Byla provedena řada nevhodných stavebních úprav, z nichž nejhorším zásahem bylo zbudování krytu civilní obrany pod budovou r. 1963. Od 70. let 20. stol. začaly být zpracovávány stavebně historické průzkumy jednotlivých budov a byla započata rekonstrukce konventu a nemocničního křídla. R. 1993 byla započata obnova vodního systému (zásadní, klášter stojí na bažinaté půdě v meandru řeky Střely) a další opravy, zejm. střech. V roce 1995 byl areál kláštera prohlášen areál Národní kulturní památkou. Klášter spravuje Národní památkový ústav..