Strašice

V letech 1687-8 byla v místě hradu postavena panská myslivna užívaná do poloviny 18. století, od roku 1777 byla využívána k ubytování duchovních příslušných ke strašickému kostelu. V majetku církve je dodnes..

Vavřince, který jest na jihozápadním konci Dvora, bývala tvrz, na jejímžto místě stojí nyní farní stavení, tak že všechny památky po ní zmizely. Ale není to jediné panské sídlo, které v okolí Strašic bývalo, neb i západně i jihovýchodně odtud stávala sídla opevněná. Od kostela k jihovýchodu půl hodiny daleko jest vysoký hřbet lesní, táhna se od východu k západu. Na svém konci západním vypíná se k největší výšce a má tu jméno Lipovsko, kdežto východní čásť Kolna slove. Na Lipovsku, a to tam, kde skála srázem spadá, stával hrad, z něhož před lety ještě některé známky vídati bylo. Z názvu Lipovska, který na původní Lipovou neb Lipovici poukazuje, nic jsme pro dějiny hradu tohoto odvoditi nemohli, poněvadž jsme se s nějakým takovým názvem v pamětech nesetkali. Mezi Strašici a Dobřivem jest v pravo od silnice mlýn, řečený Melmatěj. K severozápadu odtud asi 300 kroků daleko vypíná se nad potokem strmá a holá skála, do údolí povydaná, na níž tvrz stávala, kteráž podlé pověsti Vimberk se jmenovala. Že tomu tak jest, lze posud znáti podlé hlubokého příkopu a náspu v podobě půlměsíce založených, které vrch skaliska od ostatní výšiny dělí. Vnitřní prostora jest neveliká, tak že tu nikoliv na hrad, nýbrž jen na tvrz mysliti lze. Staří pamětníci tu vídali propadlinu pocházející z nějakého sklepa a místo, kde studně bývala, a vypravovali si, že se sem chodilo ze Strašic po cestě z kamení stavěné. Název Vimberk jest sice starožitný a pochází z pojmenování prvotního této tvrze, jestli však základem jeho bylo jméno Windberg neb nějaké jiné německé jméno, nelze uhodnouti. V neveliké vzdálenosti odtud vyskytuje se týž název jako pojmenování hradu, který se v pamětech Homberk (Hohenberg) nazývá. Podlé urbáře Zbirožského z r. 1652 říkalo se tu na hrádku; díl lesu k Hůrkám patřící nazýval se u hrádku, a Dobřivští měli tu někde nějaké pastvy. K dějinám Vimberka vztahuje se stará paměť ze 14. věku. Král Jan zastavil vsi pusté a bezpochyby skrze války zničené Dobřev, Hrádek a Kuškov Nachvalovi z Osvračína, který snad tvrz Vimberskou založil, ale r. 1325 dovolil Petrovi z Rožemberka, aby je mohl ke svému držení od Nachvala vyplatiti. To poukazuje k tomu, že Petr již Strašice ve svém držení měl, nabyv jich najednou se Zbirohem, neb jen tak dotčené pusté vsi proň cenu míti mohly. Jisto jest, že synové jeho r. 1349 „hrad a městečko Stašice“ drželi. Za dob těch a následujících skládaly se Strašice již z dotčených tří částí, o nichž se svrchu zmínka učinila. Hořejší čásť jmenovala se jinak Strašičky aneb Milošovka a přiléhala ke dvoru a hradu, dolejší části, ku kteréž dvakrát tolik polností patřívalo, říkalo se Velké Strašice. Konečně tu byla osada hutníků při potoce. Ke zboží Strašickému počítáno i městečko Mýto, ač nevlastně, Újezd Medový, Dobřevo, Hůrky, čásť Šťáhlav, Lhota Přísečná neb Přísečnice, Hrádek u Mirošova, Svojkovice, Milenov (u Nezvěstic), Jablečná, Podmokly (z části), Holoubkov, Nezvěstice (teré prodány), Těžkov, Cheznovice a čásť Újezda u Radnic. Ves Kuškov se nepřipomíná, poněvadž byla lesem zarostlá; upomíná na ni les Kuškovina u Holoubkova. Roku 1351 povstaly z neznámých příčin půtky mezi Jindřichem z Hradce a některými rakouskými pány. Přišlo ke krvavé bitvě u Zámostí, ve které páni z Hradce a ze Šternberka nejen poraženi, ale i jati byli. Tu pozdvihše se přátelé jich, zejména páni z Rožemberka a z Michalovic ku pomstě nad pány z Landšteina, kteří s Rakušany drželi, způsobili velikou válku v jižních Čechách, až i sám císař Karel uznal za dobré mocně zjednati pokoj. V měsíci únoru r. 1352 vytáhl do pole proti pánům z Rožemberka a Michalci a vyvrátil a vypálil hrady jich Chlukov a Strašice. Teprve po této škodě složivše páni zbraň, přišli mocně na krále jako rozsudí stran obou. Dne 2. května pak vydal Karel nález svůj ve při jejich, kázav jaté z obou stran propustiti na svobodu, slíbiti jedni druhým zapomenutí toho, co se stalo, jakož i pokoj a svornosť a urovnati kusy ještě sporné mezi nimi soudem buďto přátelským nebo právním. V jisté míře souvisely tyto události zajisté se spory, kteréž měli páni o meze se svými sousedy. S arcibiskupem Arnoštem učiněna r. 1353 dne 3. října smlouva o meze mezi panstvím Rožmitálským a zbožím patřícím ke hradu Strašickému takovým způsobem, že šly hranice od západní strany, kde se oboje panství stýkalo, po vrších a lesích až k háji Pchovu. Téhož dne učiněna také námluva s Oldřichem z Rožmitála a Jaroslavem z Vranovic. Jak již řečeno jest při dějinách Zbirožských, drželi Petr a Jan z Rožemberka panství Zbirožské a Strašické po rozdělení učiněném s bratrem svým Oldřichem Roku 1375 podávali faráře do Strašic. Jan učinil r. 1385 směnu s králem Vácslavem o některé kmecí grunty ve vsi Cheznovicích. K odhádání dotčených dědin vysláni byla Jan Liška (z Újezda), purkrabě na Hrádku, a Jan Kurář, purkrabě Žebrácký, a poněvadž při takové příležitosti důvěrníci z obojí strany voleni bývali a Liškové dlouhá léta ve službách Rožemberských bývali, lze za to míti, že se tímto Hrádkem vyrozumívá jeden ze hradů Strašických, snad hrad na Lipovsku. Petr a Jan odkázali Heřmanovi z Litic 100 kop platu na zbožích svých a když potom pomřeli, učinil Heřman smlouvu (r. 1389, 23. února) s dědici jich Oldřichem z Rožemberka a Jindřichem synem jeho takovou, že páni mu sstoupili toho platu na hradě Strašickém, a Hněvek ze Stanětic, purkrabě tudíž, měl jej po dvě léta vydávati; kdyby při tom po dvou létech nemělo zůstati, umluveno, aby byly Heřmanovi vesnice postoupeny, kteréž mohli pánové v 1000 kopách zase vyplatiti. Vyplacení stalo se teprve r. 1411, a tak lze za to míti, že v těch dobách Heřman čásť zboží Strašického v zástavě držel. Nad ostatkem vládl mezi tím Jindřich, od něhož koupil (r. 1395) úrok v Dobřevu a Kaznovicích (Cheznovicích?) písař jeho Vácslav a spolu měštěnín v městečku Mýtě, aby je obrátil na záduší do kláštera Třeboňského. Ještě r. 1411, byl Hněvek purkrabí na Strašicích, avšak mezi purkrabími, kteří se r. 1412 sešli po smrti Jindřichově, aby se uradili o správu zboží sirotčího, nepřipomíná se purkrabě Strašický,7) což poukazuje na to, že bylo zboží to snad zastaveno. Oldřich z Rožemberka, Jindřichův syn, dal (roku 1424) „tvrz Strašice“ Zdeňkovi z Rožmitála do samého života i s poplužím, třemi rybníčky, loukou na Kuškově, s lidmi, lovy ptačími a mlynářem na takový způsob, že měl Zdeněk tvrz na svůj náklad opravovati a pilně chovati, aby nepřátelům ztracena nebyla, a kdyby místo sebe staršího na tvrzi učinil, aby ten Oldřichovi slíbil s tou tvrzí. Je-li pravda, že kališníci r. 1424 Strašice oblehli,9) zajisté to přimělo Oldřicha, aby dal Strašice v ochranu pánu takovému, který měl na blízku statky. Po roce 1424 není nikda paměti, že na Strašicích zůstala správa samostatná, ano zboží to vyskytuje se od těch dob jako příslušenství panství Zbirožského. To bylo také příčinou, že panské sídlo opuštěno a zkáze ponecháno. Roku 1478 připomínají se na Zbirožsku ve Strašicích hrad pustý, dvůr poplužný s poplužími, městečko s huťmi, Strašničky ves. V čas válek švédských sklesly Strašice na ves, ale od r. 1873 zase mají název městečka..