Ves Mlyňany (německy Lindles) ležela na pravém břehu Střely. První zmínka o ní je z roku 1379. Bývaly zde dvě desítky domů, tvrz, hostinec, kaple sv. Basilida, Rábův mlýn (Rabenmühle) a hájovna. Po roce 1965 byly všechny budovy v obci zbořeny a území obce bylo částečně zatopeno Žlutickou přehradou.
Ves Mlyňany (německy Lindles) ležela na pravém břehu Střely, částečně v místech dnes zatopených Žlutickou přehradou, částečně na stráni nad přehradu v místech I. ochranného pásma přehrady. První zmínka o ní je z roku 1379. V té době byla rozdělena mezi několik zemanů – doložen je zeman Racek s predikátem „z Mostce na Mlyňanech“, připomínaný zde až do roku 1405. Dalším zemanským rodem, který sídlil na místní tvrzi, byli pánové z Oráčova. V roce 1467 Jan z Ejstebna na Týništi, patrně manžel některé z dcer Jana z Oráčova, uváděného roku 1451, odprodal ves Mlyňany městu Žlutice. Město výtěžky ze vsi určilo k financování městského špitálu. Špitál Mlýňany vlastnil až do roku 1848. Během války o rakouské dědictví v roce 1742 vesnice zažila nevítanou návštěvu hladových francouzských vojáků, vyžadujících pod hrozbou zbraní jídlo. Ve vsi býval panský hostinec č. p. 1 – snad pozůstatek zdejší tvrze, od roku 1825 stávala na návsi kaple sv. Basilida, při cestě do Skoků stával Rábův mlýn (Rabenmühle) a v lesích na Čertově vrchu (Teufelsberg) bývala hájovna. Po zrušení vrchnostenské správy se v roce 1849 Mlyňany osamostatnily. V roce 1890 zde žilo 132 obyvatel ve 27 domech. Před druhou světovou válkou zde hospodařilo 21 sedláků, žili zde 2 ševci, krejčí, mlynář, 2 tesaři a 2 zedníci, byl zde hostinec „Zum Jägerheim“, který nahradil zaniklý panský hostinec. V roce 1935 zde vznikla místní buňka Sudetoněmecké strany. 5. října 1938 byla obec obsazena německou armádou a připojena k Říši. Po válce došlo k odsunu německého obyvatelstva, ves nebyla nikdy dosídlena a chátrala. Někdy v šedesátých letech byla vystěhována a po roce 1965 byly ruiny všech domů zbořeny a část území obce byla zatopena. Zbylé území obce je v ochranném pásmu přehrady a zachovaly se na něm jen zbytky podezdívek domů, zídky, pozůstatky úvozových cest a fragment kovového…
číst dáleMilan Caha, 3.3. 2020