Vinařice

Hradba uzavírala jazykovitý výběžek na jižní straně, kudy se vcházelo branou do nádvoří. V r. 1328 je zmiňován Jan z Vinařic. Na začátku 14. století sídlil na zdejším hradě Bičen z Vinařic, známý z různých sporů a svárů s okolními zemany. Hrad Vinaříce byl tedy postaven za něho nebo za jeho předchůdce Václava z Dubé, který se v r. 1319 psal rovněž z Vinařic. Kolem r. 1350 se stali majiteli Vinařic Podmoklští z Prostiboře. Z nich se v církevních záznamech objevuje Bedřich (1357), který žil ještě v r. 1386, a po něm jeho stejnojmenný syn, který držel Vinaříce ještě na začátku husitských válek (1422). Jeho synové Parsifal a Alexandr byli stoupenci císaře Zikmunda a získali od něho řadu statků v okolí. Alexandr žil ještě v r. 1460. Z dalších držitelů Vinařic jsou známi Jeník z Divic (1470 až 1488), Jan z Klinštejna (zemřel asi 1503), jeho synové Jindřich (zemřel po r. 1505) a Jan (zemřel před r. 1519). Novým majitelem se pak stal Děpolt z Lobkovic na Bílině, který v r. 1523 držel i hrad Pravdu; v jeho rodě zůstaly Vinaříce nadále. Přestaly však být sídlem vrchnosti a byly spojeny se statkem Divice, kde Děpoltovi dědici trvale sídlili. Vinařický hrad byl opuštěn a při prodeji divického statku v r. 1586 se už uvádí jako pustý.

Ohlédněte se ve světě po něčem. Vydali se tedy na cestu, až přišli do zdejšího údolí, kde se jim velice zalíbilo. Bylo tu mnoho ryb a zvěře, proto se usadili. Aby nebyli daleko od sebe, zůstal Diviš tam, kde jsou dnes Divice, Smil ve Smilovicích a Chval v Pochválově, kteréžto osady dostaly po nich jména. Bydliště Chvalovo bylo pod usedlostí Mohlovou říkalo se tam „u starých ševců (Majer)“, Smilovo bydliště bylo tam, kde nyní Šlégr a Divišovo v místě, kde je Schwarzenberský dvůr. Po dlouhém čase přišel rod na rod, jeden žil dobře, druhý špatně, jeden prodal, druhý koupil, lid se měnil, páni nemohli všecky pozemky obdělati, předali je lidem. Tak vznikly obce, které musely pány živit a zadarmo jim dřít, kdo nechtěl, byl bit. Po bitvě bělohorské byly celé Čechy nemocemi a dlouhou válkou vylidněny. Do Pochválova, kde nebylo ani človíčka, vše vyhynulo, přišli dva muži, jeden se jmenoval Gregor a druhý Dever. Byli to vyhnanci. Bylo po nich pátráno, ale v Pochválově byli dobře schovaní, protože celá obec byla lesy obklopena. Příčina, proč byli stíháni, není známa. Po čase usadili se v Pochválově Dáňa a bratří Emingrové, kteří se přiženili ke Gregorům a Deverům a později i k Dáňovům. (Přídom Gregora. Devera-Deveříček, Dáňa jsou ještě dnes v Pochválově a majetníci těchto přídomků vlastním jménem Emingrové se jmenují.).