© Pavel Zany Komárek 12. 8. 2012
Barokní socha sv. Jana Nepomuckého stojí u brány zámku v Zákupech. Zámek byl barokně přestavěn na konci 17. stol. (1670-1690) majitelem zámku, Juliem Františkem knížetem Sasko-Lauenburským. Socha byla patrně vytvořena v tomto období. Sv. Jan Nepomucký patřil k nejvýznamnějším světcům českého baroka.
Uctívání a atributy sv. Jana Nepomuckého: je uctíván jako mučedník zpovědního tajemství a patron Čech, kněží a zpovědníků, jezuitů, cestování, poutníků, šťastného návratu (proto jsou jeho sochy umístěny většinou na rozcestích a na mostech), lodníků, vorařů, mlynářů a všech vod. Atributy: Bývá zobrazován jako kanovník (kanovnický oděv se skládá z alby, rochety, sutany, štoly, biretu na hlavě a kanovnického pláštíku), s křížem, palmou a někdy knihou v ruce. Dalším atributem bývá jazyk (jenž byl nalezen údajně neporušený). Kolem hlavy má pět hvězd (podle legendy znamení, kde leží ve vodě světcovo tělo), na ústech má prst, dále se objevuje staroboleslavské Palladium (kam podle legendy putoval) a kotva či most.
http://cs.wikipedia.org, 3.9. 2012
historie
Svatý Jan Nepomucký – historie, legenda
Sv. Jan Nepomucký (či Johánek z Pomuku) (narozen přibl. r. 1340, † 20.3.1393) byl generální vikář pražského arcibiskupa a mučedník katolické církve. Narodil se někdy kolem r. 1340 v Pomuku, od r. 1369 působil v Praze jako veřejný notář, později jako oltářník a farář. V l. 1383-1387 studoval církevní právo na Padovské univerzitě, po návratu r. 1387 se stal kanovníkem u sv. Jiljí. R. 1389 se stal kanovníkem a advokátem vyšehradské kapituly (kanovník je kněz, příslušející ke katedrální kapitule / chrámu. Označuje kleriky žijící ve městech a vedoucí společný život podle řehole podobné řeholi mnišské). V září r. 1389 byl jmenován generálním vikářem pražského arcibiskupa, na pozici s pravomocemi které byly velmi významné ve správě arcibiskupství. Dne 10.3.1393 Jan Nepomucký potvrdil ve funkci nového opata kláštera v Kladrubech, čímž zhatil plány krále Václava IV., který mínil na pozici dosadit svého oblíbence Hynka Pluhaře… číst dále
http://cs.wikipedia.org, 3.9. 2012
Další texty historie
