Klinštejn

1856. Tyto romantické úpravy zřejmě setřely téměř úplně stopy po středověkém hradu Klinštejnu. Existenci hradu dokládají vedle nepříliš průkazných nerovností terénu spíše jen nálezy středověkých předmětů – keramiky, ostruh apod. Ani lokalizace jména hradu Klinštejn na vrch u Horní Libchavy nemá žádoucí průkaznost a dosud je spíše hypotézou než jistotou. Páni z Klinštejna – později zvaní Míčanové z Klinštejna – nepatřili sice k nejpřednějším, ale nicméně k významným šlechtickým rodům. Tvořili jednu větev mocného severočeského rodu Ronovců a svůj původ odvozovali od Častolova, bratra Chvala z Lipé. Jejich nejstarším doloženým předkem byl Záviše ze Stružnice, zmiňovaný koncem 13. století. Jako držitele hradu Klinštejna uvádějí prameny nejdříve jeho potomky Bohuňka a Půtu ve 40. letech 14. století. K nevelkému klinštejnskému panství patřilo tehdy jen několik obcí v okolí – Horní a Dolní Libchava, Skalice, Volfartice, Stružnice a Žandov. Ještě v průběhu 14. století se však příslušníci rodu o svá zboží rozdělili a drobné statky přešly brzy na rody jiné. Pouze dvorec v Horní Libchavě a část Skalice drželi potomci pánů z Klinštejna až do počátku 16. století. V té době byl však již hrad Klinštejn dávno v rozvalinách. Snad zanikl za válek husitských, možná však byl opuštěn již dříve, neboť po r. 1375 se o něm prameny již nezmiňují.