Lipý

Nedaleko České Lípy můžeme shlédnout zámek v Zákupech a nebo sklaní hrad ve Sloupu v Čechách..

Ve 30 letech 13. století začíná okolo hradu vznikat poddanské město - Lipá, které je stejně jako samotný hrad v drželi v té době páni z Lipé z nichž právě Jindřichovi z Lipé bývá připisováno i velkorysé založení jednoho z největších poddanských měst. Roku 1327 koupili hrad další příslušníci odnože Ronovců, páni z Dubé. Lipý držel až do své smrti roku 1348, po něm následoval Hynkův stejnojmenný syn a další příslušníci rodu až do počátku 16. století. Hynek Hlaváč Berka z Dubé a Lipé se na počátku husitských válek postavil na katolickou stranu. Na jaře roku 1426 se do severních Čech vypravilo sirotčí vojsko pod vedením Jana Roháče z Dubé a město i hrad obsadili. Hrad byl svěřen Jindřichu Berkovi z Dubé na Jestřebí, který již dříve přešel k husitům. Teprve roku 1435 se dostal Lipý do rukou právoplatného majitele. Tím byl manžel vdovy po Hynku Hlaváčovi Anežky ze Šternberka Zikmund Děčínský z Vartemberka. Roku 1433 byl v lužické Žitavě za opakované rabování popraven Jan ml. Ralsko z Vartemberka a celý vartemberský rod rozpoutal pohraniční válku. Po smrti Zikmunda r. 1438 v bojích pokračoval jeho syn Jindřich. Roku 1444 hrad Lipý s městem oblehla a dobyla hotovost litoměřického kraje posílená Lužičany. Tak skončila jede-náctiletá vláda Vartemberků, novým pánem České Lípy se stal Jindřich Berka z Dubé a po jeho smrti jeho čtyři synové Jaroslav, Jiří, Jan a Petr, kteří drželi Lipý po celý zbytek 15. století. I ve druhé polovině 15. století probíhala na hradě intenzivní stavební činnost. Ta pokračovala i po požáru hradu roku 1515, tentokrát již v renesančním duchu. Poslední z majitelů hradu z rodu Berků z Dubě Adam měl s manželkou Annou jediného potomka, dceru Annu Marii, které také před svou náhlou smrtí roku 1607 odkázal všechny svoje statky. Ani Anna Marie si českolipské panství neponechala příliš dlouho, vzápětí po své svatbě roku 1616 jej prodala své matce, která jej postoupila svému druhému choti Janu Abrahamu ze Salhauzenu. Oba manželé již následujícího roku umírají. Dědictví se ujal Janův bratr Volf, který se aktivně za-pojil do stavovského povstání v letech 1618-20. Za to mu byla Česká Lípa zkonfiskována a roku 1622 ji od české komory zakoupil Albrecht z Valdštejna, který jej přivtělil ke svému frýdlantskému vévodství. Albrecht z Valdštejna měl pro svůj pobyt mnohem honosnější rezidence, Česká Lípa nezůstala ani centrem panství, které bylo přesunuto na Nový Zámek (dnes Zahrádky). To se odrazilo i na dalším vývoji sídla, kde byly prováděny pouze nutné udržovací zásahy. To se nezměnilo ani po zavraždění Albrechta z Valdštejna v Chebu roku 1634, novo-zámecké panství i s Českou Lípou bylo ponecháno jeho vdově Isabele z Harrachu. Roku 1643 se města i zámku násilím zmocnil švédský plukovník Reichwald, jehož vojáci zámek vyplenili a vyrabovali. Zničený zámek nechala opravit Isabela z Harrachu, nebo po roce 1654 její dě-dička Marie Alžběta, jediný potomek slavného vojevůdce, která byla již od roku 1633 manželkou Rudolfa hraběte z Kounic, jejichž potomci zámek vlastnili až do roku 1882. Kounicové zámku zřejmě nevěnovali příliš pozornosti, roku 1681 je uváděn mezi pustými zámky. Přesto však musel mít alespoň základní údržbu, jelikož zde roku 1778 poobědval císař Josef II. Další pohromu znamenal velký požár, který 13. května 1820 zachvátil město i zámek. O deset let později byl vyhořelý zámek alespoň zastřešen, přesto však byl neobyvatelný. Již v té době byly zřejmě části areálu pronajímány drobným nájemcům a roku 1867 byla hlavní zámecká budova pronajata pánům Salomonu Altschulovi a Josefu Müllerovi ke zřízení cukrovaru. Zámecká budova byla bezohledně přestavěna svému novému účelu a roku 1882 ji Albrecht Vincenc z Kounic prodal Josefu Altschulovi. Cukerní rafinerie fungovala až do první světové války, v roce 1925 nechali majitelé budovu i přes protesty památkových úřadů přestavět na nouzové byty. Roku 1938 zámek přešel do správy města a sloužil jako skladiště, ubytovna francouzských zajatců, protiletecký kryt a tábor deportovaných ruských dělníků. Po osvobození roku 1945 byla však obnova zámku odkládána a díky nezájmu místních orgánu došlo 6. února roku 1957 k nejhoršímu k odstřelu zámecké budovy. Naštěstí trosky hradu nebyly zcela zlikvidovány a tak v devadesátých letech minulého století mohl být zahájen archeologický průzkum v místech hradu a jeho zbytky byly citlivě zakonzervovány. Prvotní hrad Lipý byl velmi jednoduchou stavbou, jedinou kamennou budovou byl okrouhlý bergfrit. Jeho existence však byla velmi dlouho skryta, jeho zbytky objevil archeologický výzkum teprve roku 1995. Vzrůst významu hradu v první polovině 14. století přinesl i jeho přestavbu ve zcela kamenné sídlo. Z budovy paláce se nedochovalo mnoho, jeho základy odkryl teprve archeologický výzkum. Bahnité podloží vyžadovalo zpevnění dřevěnými piloty. O podobě vyšších úrovní paláce lze říci jen velmi málo, podle opracovaných pískovcových kvádrů osvětlovalo zvýšené přízemí okno či okna prolomené v západní hradbě. Poslední známou stavbou této fáze je záchodová věž představující v našich končinách nepříliš časté řešení hy-gienického zázemí hradu nepochybně kvalitnější než obvykle používané prevéty. Postavena byla z vnější strany obvodové hradby mezi palácem a bergfritem, tedy směrem k řečišti Ploučnice. Někdy na konci 14. století došlo k další výrazné přestavbě hradu především na již-ní straně jádra. Z jižního objektu se dochovaly dva obdélné valeně zaklenuté sklepy oba pří-stupné portály z uličky mezi paláci. O bohaté výbavě hradu svědčí i nalezené zlomky výstav-ných okenních a dveřních ostění, které odpovídají představě o výbavě sídla významného a bohatého rodu. Stavební úpravy v průběhu druhé poloviny 15. století značně změnily podobu hradu. Mezi severní hradbou a bergfritem odkryl archeologický výzkum základy další stavby, na jejíž existenci upozorňovalo okno proražené v obvodové hradbě. Z popisu z roku 1502 víme, že hrad měl vodní příkop přes který vedly dva mosty. Nastupující renesance přetvořila starý hrad v sídlo právem označované za zámek. Úpravy se týkaly především mladších hradních paláců. které byly spojeny do jedné zámecké budovy.