průčelí konventního kostela
© Pavel Zany Komárek 12. 8. 2012
Kapucínský klášter založil na okraji svého rezidenčního městečka, na dohled od zámku, vévoda Julius František Sasko-lauenburský. Vyjádřil tak dík za to, že ve zdraví přežil svou účast v bojích s Turky. Po žádosti, podané u řádového provinciála v červenci roku 1678, schválila řádová kapitula tento záměr 28. 4. následujícího roku. Stavba začala podle projektu budějovického kapucína P. Bruna položením základního kamene 24. 4. 1681, skončila vysvěcením kostela 17. 9. 1684.
Klášter je pro kapucíny poměrně netradičně umístěn na okraji tehdejšího městečka, kostel je orientován k východu. Konventní budovy obepínaly jeho presbytář, jižně a východně od vlastního kláštera se rozkládala rozlehlá zahrada, obemknutá kamennou zdí. Mniši zde působili až do poloviny 20. století, po roce 1918 zde údajně několik let fungovala česká menšinová škola.
Klášterní komunita byla násilně rozehnána roku 1950. Od té doby sloužily budovy jako kasárna československé, od roku 1968 sovětské armády, což stav areálu pochopitelně poznamenalo. Totální devastace však nastala po odchodu okupantů, kdy budovy několikrát změnily majitele. Pozemky zůstaly vzhledem k blokaci církevního majetku státní, což je pravděpodobně jedním z důvodů současného neutěšeného stavu. Přes zřejmě dobře míněné snahy současné majitelky se klášter změnil v ruinu prakticky bez střech, kostel je sice zastřešen, ale pohled rozbitými okny svědčí o havarijním stavu stropu.
|
Přihlášení |
