Modlivý důl

Modlivý důl je romantické skalnaté údolí které se táhne mezi pískovcovými skalami pod Slavíčkem a Tisovým vrchem na severovýchodním okraji Svojkova.

Dříve byla skalnatá rokle nazývána Smolný důl, podle místních uhlířů, kteří zde měli vedle milířů i smolné pece, v nichž vařili kolomaz. Později zde bylo vytvořeno poutní místo, které bylo opředeno různými pověstmi.

Poprvé byl na tomto místě pověšen svatý obrázek roku 1704 aby zaplašil duchy na tomto místě. Pověsil je sem pomocník ve svojkovském pivovaru Melzer. Vrchnost pak nechala hustý les trochu prosvětlit a u obrázku se začali zastavovat pocestní. Časem se krajinou rozšířily zprávy o zázračně vyslyšených modlitbách. V roce 1772 byly vyslyšeny prosby svobodná paní von Czerwelli ze Svojkova, která na místě dala zřídit dřevěnou kapličku, do níž byl Melzerův obrázek přenesen. Počet návštěvníků tohoto místa se zvětšoval a z okolí sem mířila celá procesí a tak se místo stalo poutním místem. Koncem 18. století byla dřevěná kaplička zbourána a hraběnka Alžběta Kinská nechala vytesat novou kapli do skalní stěny. Práci provedl svojkovský zedník Josef Sacher.

Farář ze Sloupu společně s vrchností poutě do Modlivého dolu striktně odmítali jako modlářství a nechávali odtud proto odstraňovat svaté obrázky i tabulky s poděkováním za vyslyšené prosby. V září 1806 dokonce biskupská konzistoř v Litoměřicích nařídila, aby z kaple byly odstraněny sochy Ježíše a Panny Marie. Vzápětí ale obě sochy z kaple zmizely a byly nalezeny až po několika měsících ukryté v jedné z odlehlých roklí. Odtud pak byly slavnostně přeneseny do Sloupu a 26. července 1807 vystaveny v tamním kostele. Od té doby na místo směřovalo stále méně lidí a velké poutě ke skalní kapli ustaly. K obnovení poutí do Modlivého dolu došlo až za epidemií cholery v letech 1832 a 1850, kdy sem směřovala prosebná procesí i z České Lípy.

V roce 1836 bylo průčelí kaple vyzdobeno gotickým portálem, který vytvořil sloupský sochař Antonín Wagner. Uvnitř kaple byl umístěn pozoruhodný milostný obraz Panny Marie od malířky Eugenie Hauptmann-Sommerové a na stromech kolem kaple visely svaté obrázky. Náboženský kult se zde od počátku silně prolínal s divokou krásou romantického údolí. Ale církev ke zdejším poutím svůj názor změnila teprve koncem 19. století, kdy byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské, a její vnitřek byl roku 1903 upraven na lourdskou jeskyni. I potom sem směřovala procesí z širokého okolí a modlit se sem chodil i bývalý císař Ferdinand V. při svých projížďkách ze zámku v nedalekých Zákupech.

Ze Svojkova podél cesty byla ke kapli upravena křížová cesta a dále k východu vedlo dlouhé schodiště k oratoriu na konci rokle. Byl to uměle vytesaný skalní výklenek s pískovcovou plastikou Ukřižování od sloupského sochaře Josefa Maxe staršího.

Po 2. světové válce bylo poutní místo z větší části zničeno, takže dodnes zůstala zachována jen skalní kaple a prázdný výklenek oratoře.

Údolí lemované pískovcovými útvary dostalo název podle skalní kaple s novogotickým portálem z roku 1836.