
Budova Dolního dvora je tvořena dvoukřídlou jednopatrovou budovou s průjezdem v bočním křídle. Nad průjezdem se ve směru od vsi dochoval znak Sázavského kláštera. Přízemí zámku je sklenuto valenými klenbami, místnosti v patře jsou plochostropé, zdobené částečně zachovanými štukami a malbami, v jedné místnosti zbytky nástropního obrazu Krista, jedoucího ve voze nebesy. Horní dvůr je tvořen barokní budovou obdélného půdorysu s hlavním vstupem a balkonem do nádvoří, střecha je valbová s dvěma vikýři.
Knížecího dvora a byl zbořen na počátku 18. století. Z tohoto dvora se zachovalo jen minimum a poslední zbytky byly v nedávné době srovnány se zemí. Na protějším návrší existoval ještě Horní dvůr a pod ním na návsi pak tzv. Dolní dvůr. Samostatně existovaly až do roku 1772, kdy je oba koupil opat nedalekého Sázavského kláštera Leandr Kramář a spojil je v jeden celek. Od té doby se nazývá Sázavský dvůr. Při Dolním dvoře nechává opat ihned barokně přestavět starší obytnou budovu, která se stává centrem správy třebovleskho dvora. Současně nechává barokně upravit i obytnou budovu bývalého Horního dvora. Dolní budova získává podobu barokního Zámečku, horní slouží pro administrativní účely. Sázavský klášter vlastnil dvůr až do roku 1785, kdy je císařem Josefem II. zrušen. V roce 1811 panství kupuje Václav Milner, který zde zřizuje byty a kanceláře. Od roku 1884 pak zámek vlastní Lichtenštejnové, po pozemkové reformě v roce 1924 okresní úřad v Kouřimi. V letech 1949 - 1991 se zde nacházel internát zemědělského učiliště. V současnosti je dvoukřídlá patrová budova Dolního dvora s průjezdem v bočním křídle bez využití a veřejnosti nepřístupná. Obytná budova bývalého Horního dvora je od roku 1995 v soukromém vlastnictví a byla upravena pro obytné účely..