Horní Libchava

V nejstarších dobách, dříve než vzniklo hornolibchavské panství, tvořilo toto území součást zboží klinštejnského. Původní název obce, připomínané poprvé v r. 1352 a vyskytující se vedle nového pojmenování ještě ve 14. století, zněl Chotohošť. Podle charakteru někdejšího místního jména lze soudit, že základem pozdější vesnice byl Chotohostův dvorec, nelze však již zjistit, zda právě on se stal předchůdcem dnešního zámku. Ve 14. a 15. století byla totiž Horní Libchava většinou rozdělena mezi dva a tři držitele svobodných nebo manských dvorců, podléhajících zprvu Klinštejnu, později Lipé. V druhé polovině 14. století seděli na jedné části Horní Libchavy vladykové z Konojed, na jiné bratři ze Skalky a jen třetí díl zůstával v přímém vlastnictví pánů z Klinštejna, jejichž původně nepříliš velké panství v okolí hradu Klinštejna se rychle ztenčovalo. Od poslední čtvrtiny 14. století pronikali do Horní Libchavy lipští Berkové z Dubé a z Lipé, zčásti jako přímí majitelé, zčásti jako lenní páni. Jejich manem, provinivším se zřejmě porušením lenní věrnosti, byl za husitských a lužických válek asi i Jan Kúsek, po matce spřízněný s Klinštejny, proti němuž po skončení válečného období uplatňovali Berkové své nároky. Počátkem 16. století se dostala Horní Libchava do držení Salhausenů a zanedlouho potom ji získal manžel Anny Salhausenové Prokop z Vartemberka. Jeho syn Jindřich postavl pravděpodobně na místě starší libchavské tvrze, o jejíchž osudech není však nic bližšího známo, v r. 1574 dnešní zámek, jenž přes některé úpravy z dob svých počátků – jedna z nich byla provedena podle vytesaného letopočtu v r. 1593 – a přes některé novodobé zásahy si dosud zachovává svůj původní vzhled. Je to obdélné dvoupatrové stavení se sedlovou střechou, se stupňovitými, ještě goticky pojatými štíty a dvěma čtverhrannými věžemi se stanovými střechami na vnější straně. Arkádové loggie na vnitřní straně zámku obrácené k hospodářským budovám a okna, místy sdružená a se společnou nadokenní římsou, dosvědčují renesanční původ stavby. V r. 1611 postoupil Jan z Vartemberka hornolibchavské panství své neteři Dorotě, provdané Berkové, která však již po třech letech prodala svůj statek Jindřichovi Pencíkovi z Pencíku. V r. 1623 koupil konfiskované panství za 26 958 kop Vilém Vratislav z Mitrovic, pozdější velkopřevor maltézského řádu. Jeho znak vytesaný v kameni zdobí jižní stěnu hornolibchavského zámku. V domnění, že může podle privilegia od generálního převora volně disponovat se statky získanými jinak než od řádu, odkázal Vilém Vratislav Horní Libchavu svému bratru Zdeňkovi, po němž se jí ujali i jeho synové. Na protest pozdějšího velkopřevora Tattenbacha byl však v r. 1653 Mitrovicův odkaz zrušen a libchavské panství bylo přiřknuto maltézskému řádu. Řádovou komendou zůstala pak Libchava až do vzniku československého státu. Za první pozemkové reformy řád panství prodal. Po dvou majetkových transakcích se dostal v r. 1930 zbytkový statek o rozloze přes 700 ha i se zámkem do držení Severočeských stromovek, respektive do rukou agrárnického senátora Josefa Vraného jako hlavního člena této rodinné akciové společnosti. V 30. letech byly uvnitř zámku i na jeho fasádě provedeny nepříliš citlivé úpravy. Za okupace převzala zámek počátkem r. 1939 organizace Sächsische Bauernsiedlung a zřídila zde ubytovny pro Říšskou pracovní službu. Od r. 1943 až do osvobození patřil zámek k hospodářství SS, zvanému Malta..