Výklenková kaple sv. Aloise Gonzagy ve Skalce u Doks.
© Pavel Vítek 09/2026
Skalka u Doks je malá obec, která se nachází asi 3 km západně od města Doksy. Severně se nachází několik domů a tato část se nazývá Nová Skalka. Převážně jde o rekreační chalupy. Výklenková kaple zasvěcená sv. Aloisovi Gonzagovi stojí na louce asi 300 m východně od středu Nové Skalky, u zaniklé cesty do Staré Skalky.
Kaplička byla postavena v roce 1832. Původně sloužila k oslavě sv. Jana a poději, byla zasvěcena sv. ...Aloisovi z Gonzagy. Kamenná kaplička má poměrně hluboký klenutý výklenek s nízkým oltářem. Nad výklenkem je úzká římsa a v trojúhelníkovém štítě nad ní je malá nika. Kapličku kryje jednoduchá stříška, na jejímž vrcholu bývala umístěna váza. Od jara 2007 je střecha zakryta bobrovkou. Díky péči chalupářů z Nové Skalky se dochovala v poměrně dobrém stavu a v roce 1991 byla zapsána do seznamu kulturních památek. V roce 2004 byla kaplička opravena, včetně omítky a celá kaplička byla zvenku i zevnitř nově vyštukována a nabílena. V roce 2007 byl do niky ve štítě vsazen obrázek sv. Aloise, který namalovala Markéta Kašparová z Jestřebí..
Alois Gonzaga se narodil 9. března 1568 jako syn hraběte Ferdinanda z Gonzagy na zámku Castiglione u Mantovy v severní Itálii. Ve dvanácti letech se připravoval na první svaté přijímání a při té příležitosti se mu dostalo poučení a požehnání milánského arcibiskupa Karla Boromejského při jeho návštěvě Brescie. ...Jeho osobností byl silně ovlivněn a začal pak uvažovat o zřeknutí se dědictví a o duchovním povolání. Ve svém rozhodnutí pro duchovní povolání se utvrzoval i na španělském dvoře. Po dvouletém úsilí se otec vzdal snahy o změnu synových názorů. V Římě 25. 11. 1585 nastoupil jako noviciát u jezuitů a začal hluboký duchovní život. Po skončení noviciátu prošel zkušební veřejnou filosofickou diskuzí, a protože uspěl, bylo mu povoleno studium teologie. Již v začátku roku 1588 přijal nižší svěcení. V následujícím roce, kdy začal poslední rok studia, po němž měl přijmout kněžské svěcení, se po Itálii rozšířila morová epidemie. Byl zapojen sice jen do práce v nemocnici, kde sloužil s velkou obětavostí, ale když při cestě ulicí uviděl těžce postiženou opuštěnou osobu, s vypětím všech sil ji odnesl do nemocnice. Po takové námaze byl donucen ulehnout a již nevstal. Smrt očekával s radostí. Před smrtí byl obdarován mnoha milostmi. Na nákazu nebo vyčerpanost zemřel ve 23 letech. Papež Pavel V. ho v roce 1605 blahořečil a kanonizován pak byl až roku 1726. Za další tři roky byl Benediktem XIII. vyhlášen patronem mládeže, zejména studentů. Aloisova hlava odpočívá v basilice v Castiglione. Jeho další ostatky jsou uloženy v římském kostele sv. Ignáce z Loyoly v kamenné urně. Jeho památka se slaví 21. června. Je uctíván jako patron mládeže, studujících, přímluvce při volbě povolání, pomocník proti očním chorobám i morové epidemii..
