papírna

Rozdělení podkroví na tři části je patrné i zvenčí v členění vysokých svisle bedněných štítů s řadami oken. Hrázděné zdivo je zakryto omítkou, která byla obnovena v druhé dekádě 21. století v původních barvách, bílé a šedomodré, tzv. barva holubí šedi. Kolem oken a dveří jsou vyřezávané dřevěné lišty. V průčelí budovy jsou čtyři okenní osy, v patře podélné stěny je pět okenních os. V přízemí na jižní straně budovy se nachází portál se segmentovým závěrem a římsovými hlavicemi, zakončený klenákem s letopočtem „1826“. V interiéru je v přízemí, resp. v částečně zapuštěném suterénu, síň s valenými klenbami a lunetami. V této místnosti bylo technologické zařízení papírny, zpočátku poháněné vodním kolem, od počátku 20. století pak vodní turbínou. Interiéry historické papírny bývají zpřístupněné jen při výjimečných příležitostech, jako byly například Dny lidové architektury v letech 2020-2023. Objekt, který je v Památkovém katalogu NPÚ charakterizován jako jedna z nejvýznamnějších technických památek v Čechách, je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky od roku 1965..

V 16. století vznikl i Hamerský rybník, známý jako Hamerské jezero. Přibližně v téže době byl vybudován na levém břehu Hamerské strouhy mlýn na obilí, na jehož místě o necelé století později vznikla papírna. Od konce druhé světové války docházelo k postupnému poškozování této vzácné technické památky. Již v roce 1967 byl zbořen památkově chráněný špýchar, který stál jižně od papírny. V 80. letech 20. století bývalou papírnu vlastnil podnik Uranové doly Hamr a využíval ji jako skladiště. Od roku 1996 bývalou papírnu vlastní Rudolf Krejčí, který v průběhu let historický objekt postupně staticky zabezpečil a následně opravil s cílem vybudovat v patře obytné místnosti a v přízemí menší muzejní expozici historie papírenské výroby..